Jak se na naše členství v EU včera i dnes dívají bývalý eurokomisař a podnikatel s bohatými zkušenostmi v zahraničním byznysu? Na FocusOn konferenci jsme si v byznysovém bloku povídali s Pavlem Teličkou, mužem, který byl u vyjednávání vstupu Česka do Evropské unie, a Marcelem Souralem, šéfem skupiny Trigema, která stojí například za karlínským projektem Fragment.
Pavel Telička na dobu vyjednávání našeho vstupu do EU vzpomíná rád. „Bylo to asi nejintenzivnější období mého profesního života,“ přiznává nepokrytě. „80 % jednání přitom probíhalo doma, v rámci vlády při přípravě vyjednávacích pozic s nejrůznějšími profesními zájmovými organizacemi. Jednání byla často velmi technická, člověk zároveň musel navštívit desítky a desítky malých, středních, ale i velkých firem. Šlo o velmi komplexní, ale z hlediska intelektuálního možná vůbec nejzajímavější období.“
Marcel Soural se z perspektivy podnikatele na toto období dívá trochu jinak. „Tehdy jsme měli spoustu starostí s tím, abychom vůbec přežili, starali jsme se, aby byznys běžel a abychom se uživili. Takže je dobře, že ty velký věci vyjednali politici, kteří od nás na to měli mandát,“ vyzdvihuje přednosti zastupitelské demokracie.
Pořád ale přitom je v Evropě celá řada zemí, které zůstaly mimo EU, upozorňuje Pavel Telička. Mít pevné ukotvení v rámci evropských struktur je podle něj přitom stále ta nejlepší alternativa pro Českou republiku. „To znamená odbourat v maximální možné míře překážky pro náš byznys, participovat v rámci nejrůznějších konsorcií na výzkumu a vývoji produktů, být atraktivní zemí pro zahraniční investice,“ vyjmenovává, na co se hlavně zaměřit.
Proč vůbec diskutujeme o přijetí eura?
Řeč samozřejmě přišla i na euro, ožehavé téma posledních dnů a týdnů. Podle Marcela Sourala musíme brát v potaz už jen morální hledisko. „Když jsme vstupovali do eurozóny, slíbili jsme, že euro přijmeme,“ má jasno podnikatel. A dodává: „Tak já nevím, proč je kolem tohoto taková diskuze.“
Skupina Trigema už nyní umožňuje platit nájem v euru. Za daného stavu ovšem podvojnost s sebou nese i zbytečné komplikace. „Provozujeme kombinovaný projekt, kde máme část tržeb v eurech, část v korunách, úvěr je přitom v eurech. A co se stane na konci roku? Musíme udělat přecenění. Česká národní banka těsně před Vánocemi přijala rozhodnutí snížit úrokovou sazbu o čtvrtinu procentního bodu. To je sice dobře. Ale nám koruna oslabila zhruba o 20 haléřů a na konci roku – za těch 10 dnů – jsme jenom na tom jednom projektu prodělali 30 milionů,“ uvádí názorný příklad Soural.
Podle Pavla Teličky je fér na téma přijetí eura vést seriózní debatu. „Představme si to nejenom z hlediska finančního, ale i administrativního, hlavně pro menší firmy. Proto vnímám velmi pozitivně to, co prezident Pavel řekl, když odstartoval trochu jiný rozměr politické debaty,“ vysvětluje bývalý eurokomisař.
Dotace jsou špatné, ale…
S fungováním Evropské unie se nerozlučně pojí kritika přebujelé byrokracie a dotací. Jak na danou problematiku nahlíží oba naši hosté?„Český podnikatelský sektor pravidelně čelí větší byrokracii v důsledku nejrůznějších pozměňovacích návrhů v našem parlamentu,“ upozorňuje na trochu pokřivenou perspektivu Telička. „Často to není Brusel, ten pověstný úředník, kdo navrhne ne vždy optimální řešení, ale právě členské státy.“
Pokud jde o dotace, tak se Telička v některých bodech shoduje s bývalým premiérem Mirkem Topolánkem. „Jsou sektory, kde tržní síly fungují dobře. Samozřejmě v oblastech jako zemědělství je to podstatně složitější, tam jsem pro finanční podporu, ať už v podobě zvýhodněných úvěrů, nebo dotací,“ upozorňuje bývalý eurokomisař. Když je ale třeba řeč o nastartování inovativnější ekonomiky, tak mu dotace přijdou rovněž smysluplné.
Marcel Soural si myslí, že dotace jsou špatné. „Samozřejmě když chceme podpořit region, který je opravdu zaostalý, tak to moc jinak nejde,“ dodává ovšem druhým dechem. „Špatné je, že dotace se zneužívají. Pamatuji si, že třeba před takovými 15 lety byla obrovská podpora vědeckotechnických parků, přitom v případě 95 % z nich šlo o obyčejné administrativní budovy.“
Recept na levné bydlení je v administrativě
A jak si za těch 20 letech od vstupu do EU stojíme ve srovnání se zahraničím? Marcel Soural nabízí pohled podnikatele v nemovitostech. „Kdyby stát umožnil více stavět, vytvořil tak větší konkurenci a bytů by bylo na trhu víc, byly by pak levné. Stát ale něco takového pravděpodobně nechce, i když je to největší developer v zemi,“ kroutí hlavou šéf skupiny Trigema. „Podívejte se na situaci v Polsku, tam máte stavební povolení za rok, za další dva roky postavené. Plánování a rozpočtování je mnohem jednodušší než tady, kde povolujeme osm deset let, a až pak dva roky stavíme. To je zoufalé.“
Oba pánové se shodli na tom, že „kvalita české společnosti v celé řadě oblastí není na úrovni, kde jsme už dávno mohli být“. „Určitý propad politické kultury a koncepčnosti ovšem nezažíváme jenom my tady,“ vysvětluje Pavel Telička, „ale dochází k němu do jisté míry i v evropském prostředí, možná nejenom evropském. Málokdy máme jasnou strategii, o niž jsou opřeny konkrétní záměry a iniciativy, které by nehleděly jenom egoisticky na naše vlastní zájmy. Neumíme věci zargumentovat, získat pro ně většinu. Potom se často vrátíme domů a řekneme, že buď to zavinil bruselský úředník, anebo nás zválcovali Němci s Francouzi.“
Pavel Telička také připomíná důležitou právní výhodu našeho členství v EU. „Když se kupříkladu dostanete do obchodního sporu s konkurentem, bude záležet, kde ta jurisdikce leží, s ohledem na umístění projektu. Zato pokud se to řeší podle unijního práva v oblasti hospodářské soutěže a rozhodovat bude Evropská komise, tak to je úplně jiné prostředí, než když stojíte menší proti většímu před orgány té druhé země,“ upozorňuje na nepodstatný detail bývalý politik.
Evropská unie nezanikne
Po to všem, co zaznělo, se nemůžeme nezeptat, kde naši hosté vidí Evropskou unii za takových deset let. A bude ještě vůbec nějaká EU? „Myslím si, že se nerozpadne,“ prohlašuje přesvědčivě Marcel Soural, a to i s poukazem na vnější nebezpečí, které představuje Rusko. A dodává: „Konečně snad Unie pochopí, že Green Deal a podobné záležitosti nějak přejdou, a budeme se snažit dělat věci tak, jak máme. Podle mě se Evropská unie ještě víc sjednotí a dá dohromady.“
Pavel Telička na to jde nepřímo a pokládá řečnickou otázku. „Které státy mají byť jen malé pomyšlení opustit Unii po odchodu Velké Británie?“ Sám si na ni také hned odpovídá: „Nemáte dnes členský stát, který by o něco takového přímo usiloval. Mají především zájem, aby Unie setrvala jako celek, aby se dále vyvíjela. Aby pracovala na svých slabinách.“
„Proto doufám, že budeme mít politiky s nějakou vizí a odvahou, budeme schopni na ně tlačit a budeme se nějakým způsobem vyvíjet,“ věří Telička. „Za 10 let proto vidím Unii zhruba plus minus tam, kde je dnes. Přál bych si ale samozřejmě, aby byla ještě silnější, zdravější, konkurenceschopnější, inovativnější a demokratičtější.“
Celý rozhovor, včetně otázek z publika, najdete ve videu nebo podcastu.
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
