Otec Jamese Vlahose zemřel v roce 2017. Předtím ale ještě jeho syn z toho, co nahrál, vytvořil chatbota s umělou inteligencí, který dokázal otcovým hlasem odpovídat na otázky o jeho životě. Zprávu přinesl web BBC.
V roce 2016 se James dozvěděl hroznou zprávu – jeho otci byla diagnostikována rakovina v terminálním stadiu. „Miloval jsem svého tátu, ale přicházel jsem o něj,“ říká muž, který žije v kalifornském Oaklandu.
Nahrávání životního příběhu
Byl rozhodnutý co nejlépe využít zbývající čas, který mu s otcem zbýval. „Vymyslel jsem si projekt ve stylu orální historie a strávil jsem hodiny a hodiny jen audio nahráváním jeho životního příběhu.“
Zrovna v té době se také James začal profesně zajímat o umělou inteligenci. „Říkal jsem si, že bych mohl udělat něco interaktivního. Najít způsob, jak plastičtěji uchovat jeho vzpomínky a ducha osobnosti, která byla tak úžasná.“
Takovéto využití umělé inteligence k „oživení“ lidí je už nějaký čas tematizováno ve sci-fi, technologický vývoj ho nyní už umožňuje i v reálném životě. V roce 2019 tak James proměnil svého chatbota v aplikaci a založil firmu HereafterAI.
James Vlahos nepředstírá, že jej chatbot zcela zbavil bolesti ze smrti otce. Přesto takto ale podle svých slov získává „víc, než by jinak měl“. „Mám teď tenhle úžasný interaktivní sborník, na který se mohu obrátit.“
AI avatar
Jiná firma, která mění lidi v chatboty s umělou inteligencí, jde ještě dál než HereafterAI. Jihokorejská společnost DeepBrain AI utváří avatara člověka na základě videa. Je přitom nezbytné pořídit hodiny záznamů videa a zvuku, aby se zachytila jeho tvář, hlas a manýry.
„Klonujeme podobu osoby na 96,5 % shody s původní osobou,“ říká Michael Jung, finanční ředitel společnosti DeepBrain. „Rodina se tak většinou necítí nepříjemně, když se zesnulým členem mluví, přestože se jedná o avatara s umělou inteligencí.“
Společnost věří, že tato technologie se stane důležitou součástí rozvoje kultury „dobrého umírání“ – kdy se na svou smrt připravujeme předem a zanecháváme rodinnou historii, příběhy a vzpomínky jako formu „živého odkazu“.
Berte věci pomalu
Psycholožka Laverne Antrobusová ovšem tvrdí, že při používání takové „smuteční techniky“ v době zvýšených emocí je třeba dbát velké opatrnosti. „Ztráta je něco, co nás zaskočí,“ říká. „Můžete si myslet, že už jste skoro v pohodě, a pak vás něco může vrátit zpátky. Představa, že byste pak byste mohli slyšet jejich hlas i slova pronesená jeho prostřednictvím, může být docela matoucí.“
Laverne Antrobusová dodává, že lidé by neměli spěchat s vytvářením chatbota zemřelé blízké osoby. „Před použitím něčeho takového byste se museli cítit docela pevně. Berte věci velmi, velmi pomalu.“
Autor: Petr Pláteník
