Výživa není jen o kaloriích, ale o psychice, vztazích a schopnosti vnímat vlastní tělo. V pořadu (Ne)závislí na platformě FocusOn mluví nutriční terapeutka Kateřina Kozáková, spolupracující mimo jiné se sportovním klubem SK Slavia, o tom, proč rigidní pravidla často vedou k poruchám příjmu potravy, jak se liší závislost na jídle od návykových látek a proč jsou největším rizikem extrémy – ať už u sportovců, nebo běžné populace. Pořadem provází Jana Malinovská.
Výživa je v Česku často redukována na seznam povolených a zakázaných potravin. Podle Kateřiny Kozákové je to jeden z hlavních důvodů, proč se lidé dostávají do začarovaného kruhu diet, přejídání a výčitek. „Mým cílem není, aby byl klient závislý na doporučeních nebo pravidlech. Strava se musí přizpůsobit konkrétnímu člověku, jeho aktivitě, trávení, únavě i míře stresu,“ říká Kozáková.
Stabilní příjem energie během dne má podle ní přímý dopad nejen na fyzickou kondici, ale i na psychickou pohodu. Dlouhé hladovění a následné přejídání rozkolísává glykemii, zvyšuje podrážděnost a snižuje schopnost sebekontroly. Výsledkem není „slabá vůle“, ale biologická reakce organismu.
Dopamin, serotonin a jídlo
Ultra zpracované potraviny: typicky kombinace cukru a tuku – aktivují mozkové centrum odměny podobně jako některé návykové látky. Právě zde vzniká paralela se závislostmi.
„Sladké nebo tučné jídlo vyplavuje dopamin a serotonin. To je podobné jako u nikotinu nebo alkoholu,“ vysvětluje Kozáková.
Zásadní rozdíl je ale v tom, že jídlo nelze eliminovat. Zatímco cílem léčby závislostí je abstinence, u jídla musí terapie vést k regulaci, nikoliv k zákazu. Právě pokusy o absolutní kontrolu podle ní riziko zvyšují. „U jídla nelze říct: už nikdy. Bez něj nemůžeme fungovat. A tady ta paralela se závislostmi končí,“ dodává.
Kdy se zdravý zájem mění v posedlost
Rozpoznat hranici mezi péčí o výživu a patologickým chováním není otázkou jednoho sezení. Varovné signály přicházejí nenápadně: člověk se začne vyhýbat společnosti, stále řeší jídlo a pociťuje úzkost při rodinných oslavách nebo firemních akcích. „Typické je, že člověk začne vynechávat společenské události, protože nemá kontrolu nad jídlem. To už není zdravý přístup,“ popisuje Kozáková.
U poruch příjmu potravy, jako je anorexie nebo bulimie, hrají roli i neurobiologické faktory. Dlouhodobé hladovění snižuje hladinu serotoninu, což prohlubuje úzkosti a podporuje další restrikce. Bez spolupráce nutriční terapie, psychoterapie a v některých případech i farmakologické léčby se z kruhu nedá vystoupit.
Závislosti a jídlo, proč je výživa klíčová při abstinenci?
U lidí, kteří se zbavují závislosti na alkoholu nebo nikotinu, hraje výživa zásadní roli. Časté jsou deficity energie i mikronutrientů, rozhozený metabolismus a poruchy spánku. „Neexistuje jedna zázračná potravina. Jde o návrat k pravidelnosti a postupné stabilizaci,“ říká Kozáková.
Velkým rizikem je nahrazení jedné závislosti jinou, typicky přejídáním. Terapeutický přístup proto nespočívá v zákazu sladkostí, ale v jejich vědomém a kontrolovaném zařazení. „Sušenka sama o sobě problém není. Problém je, když nahrazuje celý jídelníček,“ vysvětluje.
Tlak na výkon: sportovci, restrikce a nebezpečné zkratky
U mladých sportovců se podle Kozákové stále častěji objevuje snaha o rychlá řešení: extrémní diety, vyřazování sacharidů nebo nadužívání doplňků. „Jednoduché sacharidy jsou pro sportovce základní palivo. Vyřazovat je kvůli trendům ze sociálních sítí je vysoce rizikové,“ upozorňuje.
Zvláštní kapitolu tvoří stimulanty a anabolické látky. Vedle zdravotních rizik, jako jsou problémy s ledvinami, srdcem nebo plodností, zde hraje roli i psychologická závislost.
„Člověk neustále posouvá hranici. Ví, že je to špatně, ale touha po výkonu vítězí,“ popisuje.
Role rodičů, trenérů a prostředí
Významným faktorem jsou očekávání okolí. Rodiče i trenéři mohou často nevědomky vytvářet tlak, který vede k poruchám příjmu potravy nebo ke zneužívání návykových látek. „U dětí je problém celé rodiny. Pokud se nezmění prostředí doma, změna u dítěte je téměř nemožná,“ říká Kozáková.
Pozitivní změny ale podle ní přicházejí tam, kde funguje osvěta a otevřená komunikace. Spolupráce klubů, odborníků a rodičů výrazně snižuje riziko extrémů.
Největší mýtus o výživě? Dělení na dobré a špatné
Závěrem Kozáková upozorňuje na jeden zásadní omyl, který prostupuje veřejnou debatou o jídle. „Výživa se nedělí na dobrou a špatnou. Dělí se na udržitelnou a neudržitelnou,“ shrnuje.
Podle ní je klíčem respekt k vlastnímu tělu, schopnost naslouchat jeho signálům a opuštění trestajícího přístupu. „Tělo není nepřítel. Je to partner,“ uzavírá.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
- Jak se liší závislost na jídle od závislosti na alkoholu či nikotinu?
- Proč přísné diety často vedou k přejídání a relapsům?
- Jakou roli hraje výživa při abstinenci a obnově metabolismu?
- Proč jsou extrémní výživové trendy pro mladé sportovce nebezpečné?
- Kde je hranice mezi zdravou optimalizací výkonu a rizikovou manipulací s tělem?
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
