;

ROZHOVOR: Robotizace výrobních procesů omezí plýtvání lidským potenciálem

23. 10. 2019

ROZHOVOR: Robotizace výrobních procesů omezí plýtvání lidským potenciálem

Rozhovor s Pavlem Bezuckým z Universal Robots

Už i menší a střední firmy zjišťují, že bez zapojení robotů se často neobejdou. O výzvách i úskalích robotizace výroby jsme si povídali s Pavlem Bezuckým, obchodním ředitelem Universal Robots pro Českou republiku a Slovensko.

Jak si stojí české firmy, pokud jde o digitalizaci nebo robotizaci výrobních procesů, v porovnání se světem?

Česká republika je dlouhodobě v oblasti robotiky na špičce. Patříme v tomto ohledu mezi nejrozvinutější země a naše pozice neustále posiluje. Jen v roce 2018 bylo v ČR nasazeno téměř 3 000 nových robotů.

V čem jsou z pohledu robotizace české firmy napřed a v čem naopak pozadu?

Nedá se říct, že by české firmy byly v něčem vyloženě pozadu. Jako drobné negativum však můžeme vnímat velmi malé rozšíření robotizovaných pracovišť mimo automobilový průmysl. Počet nasazených robotů na 10 000 pracovníků je méně než poloviční – pohybuje se zhruba kolem čísla 55.

Naopak by se ale dalo říct, že tuzemské firmy poměrně dobře reagují na trendy a jsou schopny nasazovat moderní technologie. To se týká například odvětví kolaborativních robotů, které přináší do tohoto oboru poměrně zásadní změny.

Neohrozí rozvoji robotizace očekávaná hospodářská recese? Na mysli mám kupříkladu hospodářskou recesi v Německo, obchodní války, brexit…

Recese, brexit nebo obchodní války jsou takový oblíbený strašák. Když se ale bavíte s lidmi z vedení firem, tak to není to, co by je v noci budilo ze spánku. Velice častým důvodem, proč firmy zpomalují svůj růst, je nedostatek kvalifikovaných pracovníků. A tady může právě automatizace a robotizace firmám pomoci. Výsledkem nasazování různých forem automatizace by měla být zvýšená efektivita procesů. Ta pak vede k lepší konkurenceschopnosti a pomáhá firmám obstát v i těžších podmínkách.

Malé a střední firmy hledají výrobce robotů

Výrobci robotů se nyní orientují na malé a střední firmy? Už si uvědomují, že je potřeba výrobní procesy měnit a modernizovat?

Dovolil bych si trochu obrátit perspektivu. Výrobci se neorientují na malé a střední firmy, ale malé a střední firmy se ocitají v situaci, kdy je nutné modernizovat způsob výroby. Takže naše práce je spíše korigovat jejich očekávání. Ta se totiž pohybují mezi dvěma extrémy. Od „tak tam prostě nasadíme robota“ po „roboty jsou jen pro velké firmy“. Přitom ta realita je někde uprostřed.

Výroba kolaborativních robotů firmy Universal Robots v dánském Odense. Zdroj: Universal Robots

Jak dlouho trvá, než takovou firmu přesvědčíte, aby se nebála investovat do nových aplikací?

Rozhodovací procesy u malých a středních firem jsou v porovnání s těmi velkými rychlejší. Pokud to vychází finančně, většinou se už dlouho nerozmýšlí. Takže to není otázka financí, ale spíše strachu z něčeho nového. Ale i tady si většinou uvědomují, že kvůli zachování konkurenceschopnosti budou muset nějaké změny dělat.

Často se setkáváme s majiteli těchto menších průmyslových firem, kteří evidentně chtějí modernizovat, ale nakonec se stáhnou – bojí se, že to výrazně nabourá jejich dosavadní systém, že je to bude stát hodně peněz apod. Máte podobné zkušenosti?

Záleží na motivaci těchto firem. Je tady určitá skupina, která o modernizaci přemýšlí kvůli tomu, že je to momentálně in. Všude slyší o Průmyslu 4.0, robotech, práci s daty, a tak to taky zkusí. Jenže pokud za tím nevidí nic jiného, většinou z toho sejde. A pak je tu druhá skupina, která se stále rozrůstá. Ta vnímá tyto nové technologie jako prostředek k řešení svých konkrétních problémů. V okamžiku, kdy jste si na jednu stranu vah položil popsané obavy a na tu druhou kvantifikované přínosy a výsledky, je rozhodování snazší.

Strategie i selský rozum

Co byste firmám, které přemýšlí o digitalizaci, automatizaci či robotizaci výroby, poradil? Jaké by firma měla udělat první kroky, aby zjistila, co vlastně přesně potřebuje?

Vždy doporučuji holistický přístup. Nezaměřovat se jen na jeden konkrétní proces, ale na celou firmu. Ta se pochopitelně z jednotlivých procesů skládá. A je nutné pochopit jejich vzájemnou provázanost. Dobrá zpráva přitom je, že malé a střední firmy většinou nemusí používat nákladné softwarové nástroje podobné těm, které používají velké firmy. Většinou na to stačí selský rozum.

Dále doporučuji už od okamžiku, kdy se k nějaké změně firma rozhodne, přemýšlet do budoucna. Nastavit si strategii pro automatizaci. Ta by měla zahrnovat nejen vlastní zautomatizování konkrétního pracoviště, ale i jeho údržbu, změny, úpravy, rozšiřování do budoucna nebo provázanost na nevýrobní činnosti firem. Zní to komplikovaně, ale i tady funguje ten zmiňovaný selský rozum.

Není problém, že i když už firma projde digitalizací, tak nemá lidí, kteří by tyto nové systémy uměli ovládat?

Je to problém. Ale je to problém, kterému lze předejít dobře nastavenou strategií. Pokud se firma rozhodne zainvestovat například do robotizovaného pracoviště, ale nemá lidi, kteří mohou provádět údržbu nebo drobné úpravy, stává se závislou na dodavateli. Proto by firmy měly volit takové technologie, které budou schopny spravovat a možná i nasazovat co nejvíce vlastními silami. Někteří výrobci automatizace se jim v tom snaží vyjít vstříc a vyvíjí řešení, která jsou jednoduchá. Firma Universal Robots na této demokratizaci automatizace postavila svoji filozofii.

Důležitá je konkurenceschopnost firmy

Jsou různé předpovědí, že roboti do roku 2030 nahradí až 20 milionů lidí v továrnách. Souhlasíte s tímto názorem?

Patrně citujete ze studie Oxford Economics. Mně to přijde jako reálné číslo. Důležité je ale také podotknout, že tato změna vyvolá ekonomický růst a vytvoří další pracovní místa. Ze studie Oxford Economics tak nevnímám jako hrozbu fakt, že dojde k nahrazení určitých činností roboty. Většinou půjde o činnosti, kde je žádná nebo minimální přidaná lidská hodnota. V podstatě jde o plýtvání lidským potenciálem.

Výroba kolaborativních robotů firmy Universal Robots v dánském Odense. Zdroj: Universal Robots

Co já v této studii vnímám jako mnohem zásadnější fakt, je riziko, že se prohloubí nerovnováha mezi bohatými a chudými regiony. Ale to už je otázka makroekonomická a politická a společnost se na ni musí připravit – musíme však přestat používat automatizaci jako strašáka.

Jak se díváte na potenciální zdanění práce robotů?

Podle mě je zásadním předpokladem pro udržení pracovních míst konkurenceschopnost firmy. Selektivní zdanění některých technologií vytváří umělé překážky pro jejich nasazování a to konkurenceschopnosti neprospívá. V současné globální ekonomice se totiž nebavíme o konkurenci na úrovni lidský pracovník a robotů v ČR, ale o úrovni firmy z České republiky vůči firmě například ze Srbska. A pokud je jedna z nich místními předpisy znevýhodňována, nakonec na tom vydělá ta, která podobná omezení nemusí řešit.

Navíc je tu i otázka praktická: jak budete řešit, co robot je a co není? Kde uděláte tu tlustou čáru? Když se mluví o zániku pracovních míst v důsledku automatizace, většina lidí si představí stroje, které berou práci lidem. Ale ve skutečnosti bude velká část těchto pracovních míst na úrovni nevýrobních činností. Automatické zpracování dat, chatboti místo klientské obsluhy, bezpilotní drony, jiné formy výuky na školách, autonomní náklaďáky a mnohé další technologie budou mít na změnu struktury pracovních pozic větší vliv než roboty ve strojařském slova smyslu.

Za všech okolností optimista

Jaká je vaše vize budoucnosti? Čeká nás další stupeň Průmyslu 5.0, 6.0?

Jak marketéři pojmenují další vývoj, je otázka. Ale ten vývoj nás určitě čeká. Podle mě se bude ubírat dvěma zásadními směry. Středobodem jednoho bude vyšší autonomita technologií a jejich nezávislost na člověku a vstupech od něj. Výsledkem by mohly být téměř bezobslužné továrny. Tím druhým bude naopak ještě větší sbližování lidí a robotů. Ale v mnohem pokročilejším pojetí, než to známe teď. Například v okamžiku, kdy se dostatečně dobře zvládne ovládání gesty, by mohly kolaborativní roboty pracovat v podobném režimu jako sestra asistující operátorům na operačních sálech.

Každopádně obě tyto cesty povedou k tomu, aby se lidé mohli zaměřovat na kreativní činnosti a ty nudné, náročné nebo nebezpečné mohli přenechat strojům.

Jste, co se týče moderních technologií, optimista, či pesimista?

Za všech okolností optimista. Těším se, jaké nové možnosti nám současné technologie poskytnou. Věřím, že se toho dočkáme poměrně brzy.

Na druhou stranu, i přes veškerou důvěru v moderní technologie se budu vždycky snažit, abych rozuměl tomu, jak se věci dělají postaru, ručně.

Autor: Jiří Böhm

Další články