S Ruskem jsem ze zásady nikdy neobchodoval

Foto zdroj: Focuson.cz
Byznys 14. 03. 2022

S Ruskem jsem ze zásady nikdy neobchodoval

Uvažoval jsem, že svou firmu založím v Česku, jenže úřady zde mně hned doporučovaly, abych se spojil s rusky hovořícími byznysmeny v jejich ruských restauracích, ruských hotelech, a to je přesně to, co jsem nechtěl. Já se právě z toho ruského vlivu chtěl vymanit a ne se do něj zase oklikou vrátit, říká Artur Gevorkyan, majoritní vlastník a zakladatel společnosti Gevorkyan.

V červnu se chystáte vstoupit na pražskou burzu a získat tak zhruba 800 milionů korun. Proč operujete zrovna s touto částkou? 

Plánujeme rozšířit firmu. Půlka sumy je tedy určena na investice související s výstavbou nové haly, výrobní haly, a druhá půlka půjde na refinancování už existujících investic, na plánovanou optimalizaci našeho portfolia.

Plánujete novou halu. Co dalšího chystáte?

Přistavíme nové výrobní haly na pozemcích, které už máme ve svém vlastnictví. On už ten proces výstavby začal, určitě jen nečekáme na vstup na burzu, ten samozřejmě může zrychlit tyto naše plány.

V současné době celý svět řeší válečný stav na Ukrajině. Narušuje tato situace vaše plány související se vstupem na burzu i obecně s tím, co s firmou chystáte?

Absolutně ne. A to především proto, že i když já samotný jsem emigrant z Arménie, tedy jedné ze zemí bývalého Sovětského svazu, tak my nemáme žádné ekonomické a partnerské vztahy s žádnou z těchto zemí. My prostě nedodáváme, neodebíráme, nemáme žádné investice z těchto oblastí. Já jsem vlastně před těmi 25 lety odešel právě proto, abych žádné vztahy s těmito zeměmi neměl.

Takže to byl váš záměr už před těmi 25 lety nemít žádný byznys s těmito státy?

Abyste to pochopil, já jsem nepřišel na Slovensko, já jsem odešel odtamtud. Já samozřejmě mám rád Arménii, lidi odtamtud, mnoho jich zaměstnáváme, mám tam kamarády, ale byznys s nimi žádný neděláme. 

Mám ještě jednu osobní otázku. Vy jste studoval přímo na Ukrajině v Charkově, takže máte bližší osobní vztah k tomu, co se tam jako děje… 

Určitě ano. Je to tragédie. Bohužel tu situaci nedokážu změnit ani ovlivnit. Je mi to upřímně líto a přeji si, aby to co nejdříve skončilo a bylo méně bolesti. 

A neuvažovali jste právě kvůli tomu, co se děje, že byste třeba vstup na burzu odložili?

Absolutně ne. Víte, já se v byznyse pohybuji už více než třicet let. Za tu dobu jsem zažil šest různých druhů peněz, měnily se kurzy, názvy, některé bankovky se musely v podstatě stříhat nůžkami. Z toho plyne, že nejde, aby byznys ovlivňovaly tyto okolnosti, nemůžeme kvůli těmto skutečnostem předělávat naše plány. Život jde za jakýchkoli okolností dále a stejně tak i podnikání.

Na trhu je nyní hodně peněz, investoři nakupují vše, co jde. Nebojíte se, že jejich apetit může ochladnout právě kvůli válce na Ukrajině?

Samozřejmě je to možné, ale z těch několika schůzek a prezentací, co jsem absolvoval, tak reakce jsou na ně velmi pozitivní. Velmi dobře reagovali na to, že my přinášíme reálné a exkluzivní výrobky, každý, kdo bude mít zájem, může navštívit naši továrnu a vidět vše naživo. Rovněž je velmi pravděpodobné, že naše výrobky reálně používá, třeba ve svém autě. V drtivé většině případů jsme jediným dodavatelem pro naše zákazníky, takže věřím tomu, že právě nyní, kdy možná panuje mezi investory určitá nejistota, tak právě naše firma je ta investice, kde se dají na jistotu peníze vložit.

Když se vrátíme k vašemu vstupu na pražskou burzu START, kolik procent akcií nabízíte?

Pro nás je to vše stále nová zkušenost. Začínal jsem od absolutní nuly. Na rozvoj podnikání jsem si půjčoval od známých, postupně se do toho začaly zapojovat i první banky, byli jsme první slovenská výrobní firma, která emitovala své dluhopisy zde v Praze. Jsme firma veřejného zájmu a máme financující banky, které vidí stabilitu našeho byznysu. Každopádně nyní jsou potřeba spíše ty investorské peníze, takže uvidíme, jaký bude zájem. Myslím, že do budoucna budeme moci poskytnout až 49 procent firmy, protože firma má potenciál růstu. Začneme ale pomalu, krok po kroku.

Vaše společnost patří ke globálním hráčům z pohledu práškové metalurgie. Napadá mě, proč jste šli na pražskou burzu, proč jste nešli třeba na varšavskou nebo vídeňskou? 

Musím se přiznat, že jsme dostali dvě nabídky a jedna byla zrovna z varšavské burzy. Ale vzhledem k tomu, že máme dlouholetou úspěšnou spolupráci s českou BH Securities, že i česká UniCredit Bank emitovala naše veřejné dluhopisy pro institucionální investory zde z Prahy, že nás dobře zná Česká národní banka a navíc vnímám Českou republiku i mentálně jako mně blízkou zem, tak bylo jasné, že se rozhodneme pro pražskou burzu. 

Pražská burza v posledních, řekněme, dvou letech zažila několik úspěšných vstupů, na druhou stranu některé velké firmy z burzy odcházejí. Jak zdejší burzu vnímáte?

Já měl velmi dobrý pocit ze setkání, která jsem absolvoval s představiteli pražské burzy, i ze setkání s potenciálními investory, což mě utvrdilo v názoru, že je to dobrý nápad, že si se zdejšími bankéři i investory rozumíme a jsme na stejné vlně. Nevylučuji, že později bychom mohli vstoupit i na jinou burzu, jako je frankfurtská nebo vídeňská, ale to určitě není na pořadu dne v následujících dvou či třech letech.

Vy jste první slovenský emitent. Myslíte, nebo třeba již víte, že vás budou následovat další slovenské firmy?

Pro mě je to velká čest, že za Slovensko vystupuji zrovna já, původem Armén. Velmi si toho vážím a musím ještě jednou poděkovat Slovensku, že mi dalo možnost žít život, který jsem si představoval a vysnil. A přesto, že i Slovensko se nevyhnulo určitým politickým a ekonomickým krizím, nedám na něj dopustit. 

Dobře, vy jste se tedy i určitou náhodou ocitli po emigraci na Slovensku. Nelákalo vás se ještě trochu posunout, třeba právě do České republiky?

Víte, možná mi to nebudete věřit, ale úroveň průmyslu i potenciál pro můj budovaný byznys jsem skutečně viděl spíše v České republice. Jenže po absolvování mnoha schůzek ať už v Praze, nebo Brně třeba na úřadech, když jsem chtěl založit firmu, tak mně hned doporučovali, abych se spojil s rusky hovořícími byznysmeny v jejich ruských restauracích, ruských hotelech, a to je přesně to, co jsem já nechtěl. Já se právě z toho ruského vlivu chtěl vymanit a ne se do něj zase oklikou vrátit. Tak jsem si vybral malý, hezký, čistý stát a začal jsem budovat svoji firmu přímo uprostřed Slovenska, abych to měl blízko jak do Česka, tak Polska nebo Rakouska.

Vy jste majoritním vlastníkem společnosti, máte už ale představu, jak to bude dál, kdo po vás převezme žezlo? Řešíte aktivně potenciální nástupnictví v rámci vaší rodinné firmy?

Nemluvil bych o potenciálním nástupnictví, mé děti spíše musí. Víte, já pokračuji v rodinné tradici, kterou založil můj otec, který ještě v Arménii před padesáti let jako jeden z prvních pracoval v oblasti metalurgie. Já v tom pokračuji, protože jsem vystudoval jako konstruktér pro letadla se specializací na kompozitní materiály a prášková metalurgie k tomu patří, a můj syn na rodinný odkaz navazuje a pracuje ve firmě jako manažer kvality. Takže se postupně učí a seznamuje, jak byznys funguje, a pomáhá řešit i problémy, které každé podnikání provází.

Takže nemáte obavy ze statistik, které říkají, že z rodinných firem přežije svého zakladatele jen zhruba 30 procent?

Neobávám se. Technologie, kterou se zabýváme, je velmi fascinující, má velkou budoucnost. Nepokračovat v tom by byla velká škoda a člověk dnes už těžko najde něco podobného, co by ho mohlo chytit za srdce. 

Autor: redakce

FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.

Další články