20 let v EU: Hrozí nám politický rozvrat? Jsme stále jen montovna Evropy? Jsme zbytečně hrdí? Konference přinesla střet názorů

Během posledních dvou desetiletí Česká republika aktivně přispívala k evropským otázkám, získala finanční podporu z fondů EU a zároveň se stala nedílnou součástí většího evropského společenství. Toto výročí připomíná nejen historickou událost, ale i změny, které formovaly politický a ekonomický vývoj v naší zemi. Představitelé politické, ekonomické a byznysové sféry se střetli na konferenci FocusOn v diskuzi nad uplynulými 20 lety v Evropské unii.

Večer plný názorových střetů zahájili jedni z nejpovolanějších. Dva bývalí čeští předsedové vlády, kteří u vstupu do EU stáli, Vladimír Špidla a Mirek Topolánek.  

Hned s prvními slovy bylo jasné, jaká stanoviska expremiéři zastávají. „V mezinárodních vztazích jsem zaznamenal obrovský nárůst našeho vlivu a váhy,“ zůstává optimistou Vladimír Špidla. Odlišně to však vnímá Mirek Topolánek, když prohlásil, že 20 let v EU bere jako 20 let nenaplněných očekávání. Jednoznačně se však shodují, že je v našem zájmu v tomto společenství setrvat. Právě s tímto tvrzením se ztotožňuje i nejvíce zástupců podnikatelské sféry. 

„Členství v EU našemu podnikání jednoznačně přináší výhody. Už jen volný pohyb pracovníků je v dnešní době silným argumentem, který je těžké popřít. Uvnitř naší skupiny jej hojně využíváme, a to oběma směry. Kromě toho, že v ČR zaměstnáváme mnoho zahraničních pracovníků (nepřekvapivě vede Slovensko), tak také často nacházíme další uplatnění v kariérním rozvoji našich lidí v zahraniční sesterské společnosti (například v Německu). Odstranění daňových a celních překážek je pak dalším silným argumentem, který zřejmě není potřeba šířeji komentovat,“ prohlašuje Jiří Hub, výkonný ředitel a předseda představenstva společnosti Asseco Solutions.

Můžeme pomalu stoupat s Německem, nebo rychle klesat s Ruskem

Před dvaceti lety kolovala napříč společností vize, že po vstupu do EU doženeme Německo. To jsme zatím nezvládli. „Můžeme pomalu stoupat s Německem, nebo rychle klesat s Ruskem,“ konstatuje Topolánek. 

Vůči Německu se oba expremiéři vyhraňují i v případě svrchovanosti. Češi jsou podle slov Mirka Topolánka více citliví na ztrátu svobody. „Při referendu před dvaceti lety jsme vědomě rozhodovali o jisté ztrátě naší svrchovanosti. Netušili jsme však, že se svrchovaností budeme částečně ztrácet i svobodu,“ říká Topolánek.  

Na východisku z takové situace se však shodují. Česká republika by podle nich měla maximalizovat svůj vliv uvnitř evropské struktury. „Když se Evropa historicky rozsypala, vždycky nám šlo o život,“ doplňuje Špidla. Mirek Topolánek se k názoru přidává s volbou menšího zla: „Německo mimo Evropskou unii je pro nás větší hrozbou než my v Unii pod vlivem Německa.“

Přijetí eura? Možná dvojsečná zbraň  

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank, a Michael Paskal Večeř z občanské iniciativy Euro v Česku vyjádřili protichůdné pohledy na otázku, zda by přijetí eura přineslo prospěch, nebo rizika.

Michael Paskal Večeř, zastávající pozitivní postoj k euru, tvrdí, že tato měna by mohla účinněji řešit vysokou inflaci a ekonomickou krizi. Podporuje tvrzení, že euro by snížilo provozní náklady státu a zlepšilo konkurenceschopnost malých a středních podniků. Navíc i ceny dovezeného zboží by mohly klesnout, protože by odpadly transakční náklady spojené s korunou. 

„Žijeme v době bezprecedentního ohrožení, které tady dlouho nebylo, a pokud se podívám na malou samostatnou měnu, jako je česká koruna, tak může dojít ke spekulativnímu útoku, který povede k politickému rozvratu v České republice,“ komentuje svůj pohled Večeř s tím, že závazku přijetí eura bychom měli dostát.

Naopak Lukáš Kovanda upozorňuje na negativa přijetí eura s tím, že eurozóna nesplňuje základní atributy optimální měnové zóny. Tvrdí, že přijetí eura by mohlo vést k vyšší inflaci a výraznému zdražení bydlení. Kovanda také odmítá myšlenku, že s eurem by byly hypotéky levnější. „Levnější hypotéky znamenají větší příliv peněz do nemovitostní sféry a větší růst cen. To by znamenalo, že by nemovitosti byly s eurem dražší,“ komentuje Kovanda.

Oba odborníci se shodují v názoru, že eurozóna by měla být optimální měnovou oblastí, ale nejsou jednotní v tom, zda je toto v současné době splněno. Kovanda zdůrazňuje porušování Paktu o stabilitě a růstu, zatímco Večeř se domnívá, že euro by mohlo přinést příležitosti a zlepšit rating ČR. „Euro nic nekazí, dává nám příležitost, a bud‘ ji využijeme, nebo ne. Myslím si, že teď se okrádáme spíše z tvrdohlavosti,“ říká Večeř.

Obdobně to vidí i Marek Martinka, advokát a partner MAAARS advokáti, který reflektuje situaci svých klientů: „Výhodu eura pozoruji zejména z pohledu naší klientely, která obchoduje se zahraničím – například technologické startupy, filmoví producenti či designéři. Ušetřili by na kurzových směnách, případně by díky rozšířenější a důvěryhodnější měně získali další obchodní příležitosti. Lpění na české koruně je dle mého pouze krátkozraké brnkání na národoveckou notu.“

Euro jako spíš politické téma než praktické

Někteří odborníci upozorňují na fakt, že přijetí eura je dnes spíše politické téma než ekonomické. „Vzhledem k tomu, že se přes dvacet let věnuji problematice přijetí eura, mě zaujala právě tato část konference. Zde musím uznat, že se podařila vyváženost argumentů pro i proti, což se dnes už často nevidí. Bylo vidět, jak exportéry zajímají zcela jiné argumenty než veřejnost, z čehož si politici berou paradoxně zcela něco jiného. Ti už pro a proti euru neřeší, ale vidí euro čistě politicky jako další stupeň evropské integrace. Ekonomická diskuse tak podle mě postupně skončí,“ podělil se o své dojmy z diskuze Vladimír Pikora, hlavní ekonom CFG.

„Diskusi o zavedení eura považuji osobně daleko více za politickou než za ekonomickou,“ přidává se Jiří Hub z  Asseco Solutions. „Existuje mnoho argumentů pro a mnoho argumentů proti, není to černobílé. Samozřejmě by s ohledem na export či provázanost naší ekonomiky s eurozónou mohl být pro firmy život jednodušší, zejména odpadá kurzové riziko. Nejsem si ovšem jist, že by jednodušší život v dnešní velmi nejisté geopolitické a ekonomické situaci v Evropě stál za obětování možnosti si řídit nezávislou měnovou politiku, ať už si myslíme o krocích ČNB či členech její bankovní rady cokoli. Proti také hovoří nízká strukturální podobnost české ekonomiky s eurozónou či zatím nízká konvergence mzdové a cenové úrovně. Není to tedy jednoznačné, alespoň zatím. Nakonec tedy fakt, že se diskuse o zavedení eura, zejména po novoročním projevu pana prezidenta, aktuálně rozhořela, není ničím jiným než důkazem zpolitizování tohoto tématu.“

EU jako úředník a dotace, které ne vždy pomohou 

S fungováním Evropské unie se nerozlučně pojí kritika přebujelé byrokracie a dotací. „Český podnikatelský sektor pravidelně čelí větší byrokracii v důsledku nejrůznějších pozměňovacích návrhů v našem parlamentu,“ upozorňuje na trochu pokřivenou perspektivu Pavel Telička, bývalý eurokomisař. „Často to není Brusel, ten pověstný úředník, kdo navrhne ne vždy optimální řešení, ale právě členské státy.“ Když je ale třeba řeč o nastartování inovativnější ekonomiky, tak mu dotace přijdou smysluplné.

Marcel Soural, šéf skupiny Trigema, která stojí například za karlínským projektem Fragment, si na druhou stranu myslí, že dotace nemusí být vždy jen pozitivní. „Samozřejmě když chceme podpořit region, který je opravdu zaostalý, tak to moc jinak nejde. Špatné je, že dotace se zneužívají.“

A co přinese budoucnost? Oba se shodují, že jakýkoliv rozpad Unie určitě nehrozí. Naopak. Telička však vidí potřebu politiků s vizí a odvahou. „Za 10 let proto vidím Unii zhruba plus minus tam, kde je dnes. Přál bych si ale samozřejmě, aby byla ještě silnější, zdravější, konkurenceschopnější, inovativnější a demokratičtější.“