Češi si koupili kostel za milion dolarů na splátky. Peníze získali i z loterie

AMERICKÝ SPECIÁL #20: Byl vyslán do Ameriky, aniž by uměl slovo anglicky. Jeho mise měla trvat pět let, ale protáhla se už bezmála na čtvrtstoletí. „Jsem připraven zde pracovat do roztrhání těla,“ říká katolický kněz Dušan Hladík v rozhovoru, který jsme s ním vedli v kostele, jenž si česká misie před lety koupila v Chicagu na splátky. Jak se stane, že se moravský kněz ocitne v Americe, co obnáší práce misionáře a v čem by se mohli Američané inspirovat od Čechů? 

Páter Dušan Hladík je v Americe už 24 let. Sám ale vtipkuje, že má ještě co dohánět, protože jeho předchůdce za Atlantikem působil dlouhých 38 roků. Hladíka sem poslal jeho domácí biskup, ale samotný podnět přišel až z Říma, od tehdejšího biskupa Škarvady. Na přelomu tisíciletí totiž končili službu misionáři, kteří působili v krajanských obcích celá desetiletí. Někdo ale musel v činnosti pokračovat. 

„Hlásil jsem se tehdy do služby domácímu biskupovi v Brně. Ten si mě k sobě ale zavolal a říká: Potřeboval bych někoho poslat do Chicaga, tak půjdeš působit k našim krajanům. Já jsem se tomu podivil, protože jsem neuměl ani slovo anglicky. On mi na to ale jednoduše odpověděl, že angličtinu nebudu potřebovat, že tam všichni mluví česky. Tak jsem si sbalil kufry a odjel do Ameriky,“ vzpomíná Hladík.

Angličtinu se za ty roky v USA dle svých slov už „trochu naučil“, jazyková bariéra ale pro něj kvůli životě v české komunitě nikdy problém nebyla. Velký pro něj nebyl ani kulturní šok po příletu. „Čeští krajané mě přišli srdečně přivítat na letiště a dá se říct, že v té naší misii dodnes žijeme, jako bychom byli doma ve vlasti. A to i po více než dvaceti letech,“ říká Hladík a dodává, že si ani nepřipadá jako v cizině. „Jsem tady mezi svými vlastními.“

Poslední časopis v Americe psaný česky

Práce misionáře je spjata s duchovní sférou, není to však celé jen o ní. Hladík každý den slouží mši svatou a uděluje svátosti, jako jsou zpovídání, křty, svatby nebo pohřby. Čeští krajané ale také mohou posílat své děti do sobotní školy, kde se učí český jazyk, vlastivěda a náboženství. „Vedle toho máme bohatou kulturní činnost. Pořádáme různé zábavy, besídky, pikniky, bleší trh a mnoho dalšího. Jezdí k nám také umělci z České republiky – činnost naší misie je skutečně velmi pestrá,“ vyzdvihuje Hladík. 

Mimo to v misii rovněž vydávají český časopis Hlasy národa. Podle Hladíka tím navazují na bohatou činnost českých benediktinů, kteří měli v Americe velkou českou tiskárnu, kde tiskli dokonce i český deník. Ediční činnosti se věnoval také Hladíkův předchůdce otec Vít, který vydával nejprve týdeník a posléze čtrnáctideník s názvem Hlas národa. 

„Byla to pro Čechy v Americe taková hlásná trouba, ze které se dozvídali informace o politickém a kulturním dění v Česku, hlavně v době totality,“ přibližuje Hladík historii časopisu. Za něj se čtrnáctideník transformoval na měsíčník, má 32 stran a najdeme v něm pestrou paletu článků, od těch náboženských, přes stručný přehled událostí z vlasti po kulturní či historické zajímavosti.

U českých krajanů se časopis podle Hladíka dodnes těší velké oblibě. „Pokud dnes nějaká krajanská organizace vydává své bulletiny, tak výlučně v anglickém jazyce. Jsme tak asi posledním časopisem v Americe, který je psaný česky,“ říká páter. Měsíčník má odběratele také v Kanadě, a dokonce i v České republice. „Posíláme ho do naší staré vlasti lidem, kteří se vrátili z Ameriky domů,“ vysvětluje Hladík.

Kostel jsme si koupili na splátky

Z církevního hlediska spadá Hladíkova farnost pod chicagskou arcidiecézi. Financování si však musí zajišťovat sama. „Pokud Češi chtějí mít v Americe český kostel a české služby, musí si to sami zajistit a zaplatit,“ vysvětluje Hladík a dodává: „K tomu slouží česká misie jako náboženské a kulturní středisko. Jde o neziskovou organizaci, která zajišťuje chod misie – abychom měli kostel, přidružené budovy a finanční prostředky na provoz. Česká ani americká církev, nebo Řím neplatí nic. Musíme se o to postarat sami,“ konstatuje.

Sami si museli obstarat i prostředky na koupi nového kostela, do kterého se před 15 lety přestěhovali. Jeho cena se v tu dobu pohybovala kolem jednoho milionu dolarů. „Když jsme tento kostel kupovali, měli jsme v misijní pokladně nulu, a to kvůli neustálým opravám našeho starého kostela. Koupili jsme ho však na splátky a pak jsme pořádali sbírky, dobročinné akce, kulturní podniky a například i populární americkou loterii Bingo. Za pět roků jsme na ní vydělali 125 tisíc dolarů. Dnes můžu říct, že po deseti letech usilovné práce se nám podařilo kostel splatit,“ uvádí páter.

Jako nezisková organizace je jeho misie osvobozena od povinnosti platit v Americe daně. „Velká úleva je, že nemusíme platit daň z nemovitosti, protože bychom za náš areál platili ročně přibližně 50 tisíc dolarů. To samé platí i při nákupu například spotřebního zboží a potravin pro naši misii. Platíme jen základní hodnotu zboží, bez DPH,“ osvětluje Hladík. 

Až do roztrhání těla

Původně měl strávit v Americe omezenou dobu, teď je ale připraven zůstat napořád. „Vzhledem k tomu, že je v naší vlasti velký nedostatek kněží a není, kdo by nás, stárnoucí misionáře, vystřídal, jsem připraven zde pracovat do roztrhání těla,“ ujišťuje Hladík. 

V Americe je podle svých slov velmi spokojen.  „Je to úplně nový svět. Jak jsem říkal na začátku, po celá léta si ani nepřipadám jako v cizině. Naše společenství je opravdu takovou oázou ryzího češství,“ pochvaluje si Hladík. „Máme asi dvě stě zaregistrovaných členů, ale samozřejmě sem chodí i jiní lidé. Zítra zrovna máme piknik, kterých se účastní stovky našich krajanů. Jsme taková jedna velká rodina,“ cení si Hladík.

Američané nezávidí a pomáhají potřebným

Na Američanech si váží hned několika vlastností. „Velmi si jich cením za ryzost jejich charakteru z pohledu víry. Američané jsou vesměs věřící, každý se hlásí k nějakému náboženství nebo přesvědčení. Co je také rozdílné oproti Čechům, je to, že Američané druhému nezávidí. Když vidí jeho život, rodinu, práci a majetek, tak mu to ze srdce přejí. A pokud sami něco takového nemají, je u nich taková zdravá ctižádost prostě napnout síly, postarat se a dosáhnout něčeho podobného,“ vysvětluje Hladík. 

S tím souvisí i sociální solidarita. „Když tady na někoho přijde nějaké neštěstí nebo má nějaké problémy, lidé podají pomocnou ruku, poradí, anebo udělají finanční sbírku, aby se okamžitě pomohlo,“ vyzdvihuje Hladík.

Češi by naopak podle něj mohli Američany inspirovat ve vážení si národních tradic. „Máme tu moravské spolky, kde i lidé, kteří jsou už generačně vzdáleni svým předkům, rádi zpívají naše národní písně, tancují naše tance a berou si na sebe naše národní kroje. To je něco fantastického,“ říká Hladík. „Máme bohatou historii dlouhých a dlouhých století, kterou se můžeme prezentovat. To Američané nemají. V Chicagu není nic staršího než 150 let,“ dodává. 

Celý rozhovor ve videu a podcastu. Americký speciál vznikl za podpory společnosti Progresus Invest Holding a byl natáčený od 7. do 21. června v New Yorku a Chicagu.