Plynová maska vás nemusí zachránit. Expert vysvětluje, kdy se může stát zbytečnou
Plynová maska, ochranný oblek nebo osobní dozimetr. Vybavení, které si dnes mohou pořídit i běžní lidé, nemusí v krizové situaci zajistit dostatečnou ochranu. Rozhodující je jeho kvalita, správné použití i podmínky, ve kterých se člověk nachází. Martin Urban ze Státního ústavu jaderné, chemické a biologické ochrany (SÚJCHBO), v pořadu Přežít na platformě FocusOn vysvětlil, jak se testují ochranné prostředky, proč jejich životnost nelze jednoduše určit a jaké technologie dnes využívají záchranáři.
Státní ústav jaderné, chemické a biologické ochrany je veřejná výzkumná instituce, která se zabývá chemií, biologií a radioaktivitou. Je také součástí integrovaného záchranného systému a při mimořádných událostech poskytuje odbornou pomoc. „Jsme veřejná výzkumná instituce, tedy vlastně naší hlavní činností je oblast výzkumu,“ vysvětluje Urban. Ústav se zaměřuje především na aplikovaný výzkum, testování a ověřování funkčnosti ochranných a detekčních prostředků. Spolupracuje s hasiči, policií a záchranáři a organizuje odborná školení a výcviky.
Ústav v minulosti spadal pod Státní úřad pro jadernou bezpečnost. „Ještě do loňského roku byl naším zřizovatelem Státní úřad pro jadernou bezpečnost,“ vysvětluje Urban. Instituce však následně přešla pod Ministerstvo vnitra a její úkoly nyní zadává Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru.
Najdete podezřelý sud. Co s ním?
Co dělat, když ve sklepě najdete starý barel, nepopsanou lahvičku s neznámou tekutinou nebo podezřelý předmět v bývalém vojenském prostoru? Podle Martina Urbana se lidé s podobnými nálezy obracejí i na jejich ústav. Zásadní je především opatrnost. Neznámou látku by člověk neměl otevírat, přelévat ani s ní jinak manipulovat. Urban upozorňuje, že dnes mohou při prvotním zjišťování informací pomoci moderní technologie.
Podezřelý předmět lze bez manipulace vyfotografovat nebo natočit a následně se pokusit vyhledat informace prostřednictvím internetu, umělé inteligence či nástroje Google Lens. Takové vyhledávání však nenahrazuje odborné posouzení. „Určitě správný přístup je: Nevím, tak já sám neřeším. Raději zavolám povolanějšího,“ zdůrazňuje Urban.
Detekční pomůcky upozorní na nebezpečí
Česká republika má dlouhou tradici ve výrobě protichemických ochranných prostředků. Podle Urbana patřily československé obleky mezi kvalitní vybavení používané armádou i civilními složkami. Vývoj pokračuje také dnes, kdy výrobci hledají nové materiály a technologie, které zvyšují bezpečnost i komfort zasahujících pracovníků.
Moderní ochranné obleky mohou být vybaveny senzory, kamerami a chemickými čidly. Ty umožňují sledovat zdravotní stav zasahujícího člověka i podmínky v kontaminovaném prostředí. Informace se přenášejí v reálném čase veliteli zásahu, který díky nim může rychleji rozhodovat o dalším postupu. Významnou roli přitom hraje také testování vybavení v podmínkách blízkých skutečným haváriím.
Při odhalování nebezpečných látek mohou pomoci také jednoduché detekční papírky, trubičky nebo speciální vrstvy ochranných obleků, které při kontaktu s určitými chemickými látkami mění barvu. „Právě i ty nové obleky mívají vrstvy, které třeba reagují barevně, a vy zjistíte, že se něco děje,“ vysvětluje Urban. Změna barvy však nemusí odhalit konkrétní nebezpečnou látku. „Ono ti to neřekne, co to je. Ono ti to ve většině případů řekne: Hele, něco se stalo,“ dodává. Takové upozornění pomáhá zasahujícím pracovníkům rozpoznat možnou kontaminaci a včas zahájit dekontaminaci, aby zabránili jejímu dalšímu šíření.
Ochranný oblek nevydrží věčně. Některé lze použít jen pětkrát
Životnost ochranných prostředků závisí na materiálu, skladování i způsobu používání. Urban upozorňuje, že po uplynutí výrobcem stanovené doby použitelnosti již nelze garantovat jejich plnou funkčnost. Zásadní je také správná dekontaminace po zásahu.
Některé filtrační ochranné obleky mají kontrolní systém, který umožňuje sledovat počet čištění. „Řada těch obleků mívá v sobě pásek v kapse a je tam třeba deset stupínků,“ popisuje Urban. Díky tomuto systému lze kontrolovat, kolikrát už byl oblek čištěn. V některých případech se přitom počet použití z bezpečnostních důvodů snižuje. Namísto deseti použití tak může být oblek vyřazen už po pěti. Urban zároveň upozorňuje, že i drahé ochranné vybavení se po zásahu při chemické havárii někdy raději vyhazuje.
Plynová maska má zásadní omezení. Filtr kyslík nevyrobí
Častým omylem je představa, že plynová maska dokáže člověka ochránit v jakémkoliv nebezpečném prostředí. Filtry jsou však určeny pouze pro konkrétní látky a jejich účinnost ovlivňuje koncentrace škodlivin, vlhkost i množství zachycených částic.
„Já mohu použít filtr jenom tam, kde mám vzduch, byť je kontaminovaný,“ upozorňuje Urban. Pokud v prostoru chybí kyslík, ani kvalitní filtr nepomůže. Nelze přitom obecně určit, zda vydrží 30 minut, nebo pět hodin. Hasiči proto při zásazích v neznámém prostředí používají izolační obleky s vlastní zásobou vzduchu v tlakových lahvích.
Dekontaminace může trvat desítky minut
Samotné odstranění nebezpečných látek z ochranného vybavení představuje složitý proces. Podle Urbana záleží na tom, zda jde o chemickou, biologickou nebo radioaktivní kontaminaci. Používají se specifické prostředky, které musí působit dostatečně dlouho.
V případě biologických hrozeb může působení dekontaminační látky trvat desítky minut. Následuje oplach a kontrola účinnosti. „Většinou to není jednokroková záležitost,“ vysvětluje Urban. Nesprávně očištěný oblek totiž může kontaminaci přenést mimo místo zásahu.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast, kde se dozvíte:
- proč mohou být staré chemikálie nalezené ve sklepě nebo bývalém vojenském prostoru nebezpečné
- jak odborníci postupují při identifikaci neznámých chemických látek a jejich likvidaci
- zda má smysl pořizovat si osobní dozimetr a jak spolehlivé jsou běžně dostupné přístroje
- jak fungují detekční vrstvy ochranných obleků, které změnou barvy upozorňují na kontaminaci
- jak správně skladovat ochranné prostředky a podle čeho poznat, zda je lze ještě bezpečně použít