;

HISTORIE VODÍKOVÉHO POHONU 7: Revoluční technologie se zárukou

12. 12. 2019

HISTORIE VODÍKOVÉHO POHONU 7: Revoluční technologie se zárukou

Tisíci palivových článků obsahujících metanol (DMFC) a těch využívajících iontoměničové polymerní membrány (PEMFC) byly osazeny záložní zdroje energie na osobních lodích nebo třeba v karavanech, které jsou tolik populární v USA. Obdobné využití jsme mohli pozorovat v sektoru menší elektroniky, jako jsou hračky nebo vzdělávací pomůcky.

Americká
armáda také našla v rozvinuté technologii palivových článků
zalíbení. Lehčí a efektivnější přenosná zařízení vybavená
těmito energetickými jednotkami ulehčila zádům vojáků, kteří
dříve v případě komunikačního nebo sledovacího polního
vybavení museli tahat těžké batohy s konvenčními bateriemi.

V
Japonsku v té době rozjeli program rozsáhlejší zástavby tzv.
mikrokogeneračních jednotek, zajišťujících prostřednictvím
vodíkem produkované energie zásobení teplem i elektřinou. Od
roku 2009 až dodnes zde bylo zprovozněno na 13 000 takovýchto
jednotek.

Hurikán
Katrina za tragických okolností prokázal, nedostatečnost
dieslových generátorů jako záložních zdrojů energie při
rozsáhlých přírodních katastrofách. Pohled odpovědných orgánů
se tak opět jednou obrátil k technologii vodíkového pohonu.
Překvapivě prostor pro upotřebení vodíku se našel ale i v
některých zaostalých a rozvojových částech světa jako v Africe
nebo v Indii – paradoxně třeba v důsledků masového rozšíření
mobilních telefonů, kdy dosavadní konvenční infrastruktura
přestávala stačit a ani ji nebylo možné nějak rychle adaptovat.

Pokud
jde o dopravní prostředky, stále největší uplatnění nacházejí
palivové články ve vozidlech sloužících k přepravě materiálu,
nejčastěji ve velkých skladech. Využití vodíkových autobusů
zůstává prozatím záležitostí městských samospráv, které
jsou ochotné provoz nákladných vozidel dotovat i s ohledem na
životní prostředí.

Poslední
dekáda zaznamenala zvyšující zájem o palivové články v
přenosných a stacionárních zařízeních i v dopravních
prostředcích. Poslední zmiňovaný segment trhu ale naráží na
problém nedostatečně rozvinuté infrastruktury bránící do jisté
míry většímu zájmu ze strany zákazníků o tuto technologii.

Vodík
a jím produkovaná energie stále ještě není pro řadu
společností zabývajících se touto technologií nějak kouzelně
výnosným odvětvím. Perspektivy do budoucna ovšem nejsou vůbec
marné. O tom něco příště. Už naposled.

Autor: Petr Pláteník

Další články