;

Na vodík je ČR připravená, chybí ale investor

Ekologie Technologie 19. 12. 2019

Na vodík je ČR připravená, chybí ale investor

Je Česká republika připravená na nástup vodíkové mobility v příštím roce? 

Já myslím, že ano. Máme pozitivní vstupy jak od Evropské unie, tak od české vlády, která tomu dává hmatatelnou podporu napříč ministerstvy dopravy, průmyslu a obchodu nebo životního prostředí, kde je řada zajímavých programů. Jedná se o podporu pro vybudování infrastruktury či podporu škol a výzkumných center, které posouvají naše teoretické znalosti a dovednosti v oblasti vodíku do praxe.

Co vidíte jako největší překážku při budování vodíkových plnicích stanic, které u nás mají brzy vzniknout? 

V prvé řadě je nutné říci, že nemáme problém s technologickou stránkou věci. Vodík dnes umíme vyrobit, zpracovat, distribuovat i plnit. Ale cítíme nedostatek v tom, jak nalézt investora, který by byl ochotný tuto kumulovanou vlnu rozběhnout. Dotace na vybudování vodíkové plnicí stanice od Ministerstva dopravy ČR  je až 85 % započitatelných nákladů při výstavbě. Protože se jedná o veřejnou podporu, tak se zakázka na výstavbu řeší podle zákona o veřejných zakázkách. To samo o sobě není jednoduché v nastavených zákonných podmínkách. K tomu ještě připočtěte podmínky samotného investora pro získání jistoty, že mu dodavatel beztrestně „neuteče“, a tím je tu situace, kdy se dodavatelé nehledají jednoduše. Do této chvíle nebyla uzavřena žádná smlouva na dodávku vodíkové plnicí stanice v ČR, byť prostředky na podporu výstavby připraveny jsou. Po dokončení plánované výstavby plnicích stanic potřebujete nakoupit potřebné množství vodíku a narážíte jako investor a provozovatel na to, že ho vlastně nemáte komu prodat. Auta se zde zatím neprodávají žádná. Automobilky zase nevstoupí na náš trh, pokud nemáte kde „tankovat“. Je to začarovaný kruh a ten první krok zkrátka musí udělat nějaký vizionář, investor, který je ochotný nést ono počáteční riziko. Ministerstvo dopravy ČR program podpory výstavby má funkční.

Až tedy veřejná čerpací stanice stát bude, kdo tu bude zákazníkem? A jak rychle k tomu dojde?

Záměr ze strany státu je, že bude podporovat vodíkové automobily ve státní správě. Ale uvědomme si, že dnes vodíkové auto stojí kolem 2 milionů korun. To znamená, že vodíkový automobil by dostaly maximálně jednotky lidí z nejvyššího managementu. Kolik ročně ujedou? Bude takto malá skupina zajímavá pro čerpací stanici, když pominu pár desítek nadšenců soukromníků, kteří si podobný model také koupí? Proto tu musí existovat i podpora vodíkových autobusů. Kladně se k tomuto tématu staví například ostravská MHD, která již dělá aktivní kroky k doplnění vozového parku vodíkovými autobusy. Autobus linky MHD denně ujede více jak 300 kilometrů a to už je pro čerpací stanici zajímavé, zejména je-li vodíkových autobusů celá flotila. 

Vizualizace plnící stanice na vodík

I takové analýzy v APT řešíte? 

Ano, našimi klienty jsou pracoviště vysokých škol a výzkumných ústavů, kde se velmi dobře uplatňujeme, protože jim pomáháme řešit technické problémy, uvedení plnicích stanic do provozu, jejich servis a tak dále. Naše vyšší poslání je však rozvíjet filozofii oboru týkajícího se vodíku, aby výsledky výzkumů a mnoha let práce několika institucí na sebe navazovaly a mohly být smysluplně využity. V tomto ohledu jsme aplikační garant s cílem připravit pro Českou republiku vlastní sestavu plnicí stanice vodíku s využitím některých komponent ze západní Evropy.

Pokud by se tedy našel investor, jaký by měl být nejefektivnější postup vedoucí k urychlení využívání vodíku v dopravě? 

My říkáme, že pro maximální rozšíření vodíku do soukromé dopravy vede cesta právě přes komerční dopravu. Vyplatí se budovat malé stanice pro samostatné firmy, střední stanice v místech, optimálně kde je i možnost výroby vodíku přímo na místě, a velké plnicí stanice kolem letišť nebo lodních doků – a i pro železniční lokomotivy neelektrifikovaných tratí v budoucnosti.

Takže by v budoucnu mohla mít každá firma vlastní vodíkovou čerpací stanici? 

To by byl optimální stav. Ve světě už jsou například využívány vysokozdvižné vozíky na vodík s tím, že ten nepojede několik kilometrů pro palivo. My máme k dispozici veškerá technická řešení právě pro malé a střední vodíkové stanice, pokud by vznikaly. 

A z hlediska zpracování a zásob vodíku je ČR připravená? 

Laicky řečeno, vyrobit vodík není problém. Otázka je, jak ho vyrábíte. Pokud energeticky náročnou elektrolýzou vody, přičemž elektrická energie pochází z fosilních paliv, tak tohle je opravdu slepá ulička. Byť asi momentálně nejjednodušší cesta pro rychlé zavádění vodíkové mobility. Trendem je používat energii z obnovitelných zdrojů, ty však v současnosti ani zdaleka nepokrývají naše potřeby. Kdyby tu byly jaderné reaktory čtvrté generace, tak rozklad vody při takto vysokých provozních teplotách by se dal udělat se zlomkem energie našich dnešních možností. Jen pro představu, dnes potřebujeme přibližně 5kWh elektrické práce na výrobu 1 kubíku vodíku elektrolýzou. U nové generace jaderných elektráren jde opravdu o zlomek spotřeby energie při vysokoteplotní elektrolýze vody. Navíc se pořád bavíme o teple z jaderného reaktoru jako o odpadní látce, což je skvělé. To je bohužel hudba poměrně vzdálené budoucnosti. Vznikají ale další nové nápady a možnosti, například VŠB-TUO bude řešit přípravu vodíku z odpadků. Ten pak bude vstupem do naší plnicí stanice pro silniční vozidla.

Vizualizace nádrže na vodík

Vodík z odpadků? 

Představte si hromadu odpadků, jejichž skládkování je globální problém a hledá se způsob, jak s nimi naložit. A ten způsob se nabízí ve využití v rámci vodíkové nízkoemisní dopravy. Zjednodušeně řečeno, plazmatickým výbojem se odpadky rozloží a uvolní sloučeniny a z nich se pak dá vyseparovat čistý vodík. A ten následně použít při plnění nádrží silničních vozidel. 

Jak tedy vidíte blízkou budoucnost využití vodíku, na čem ještě pracujete? 

Vracím se na začátek – je potřeba investor. A nejen na infrastrukturu. Třeba firma, která nakoupí flotilu vodíkových vysokozdvižných vozíků a pořídí si vlastní plnicí stanici. S výhodou i s vlastním zdrojem vodíku. Budoucnost je kupříkladu v malých vodíkových autech s přijatelnou cenou, na jejichž vývoji se podílíme. Mají mít dojezd 100 až 150 kilometrů a hodily by se třeba pro poštu, kurýry, zkrátka lokální služby. Zároveň jednáme s distributory tlakových lahví, aby do své distribuční sítě zařadily i standardizované tlakové lahve se stlačeným vodíkem, které by byly výměnné v malých vodíkových vozidlech. To by významně přispělo k dostupnosti tohoto paliva budoucnosti.

Odpovídal Vladimír Dynda, jednatel společnosti APT, spol. s r. o., která mimo jiné zpracovala certifikovanou metodiku výstavby a provozu plnicích stanic stlačeného vodíku. 

Autor: Tomáš Vrána

Další rozhovory