Identifikovat druh ptáka zvládají ornitologové zpravidla s lehkostí. Problém nastává, pokud by chtěli pozorovat jednoho konkrétního jedince mezi ostatními. Kromě stresujícího kroužkování se jim teď nabízí ještě jedna, neinvazivní možnost – pomoc umělé inteligence.
Ze všeho nejdřív trénovali vědci podle informací webu TNW umělou inteligenci na digitálně označených obrázcích obsahujících snímky zástupců druhů sýkora koňadra, snovač pospolitý a zebřička pestrá. Následně přesnost rozpoznávání otestovali na nových obrázcích těch stejných jedinců. Úspěšnost byla 90 % u těch žijících v divoké přírodě a 87 % u ptáků v zajetí.
„Prokázali jsme, že počítače dokážou důsledně rozeznávat spousty ptačích jedinců, a to dokonce i v případech, kdy my sami nedokážeme odlišit jednoho ptáka od druhého,“ prohlásil Dr. André Ferreira z Centra pro funkční a evoluční ekologii a hlavní autor studie věnované tomuto problému.
Manuální metody identifikování jednotlivých ptáků bývají často stresující pro zvířata, ale i časově náročné pro samotné výzkumníky. Jde hlavně o značkování jedinců pomocí barevných pásek uvazovaných na nohu.
Místo Facebooku „facebudka“
Problémem umělé inteligence zase je, že potřebuje být trénována na opravdu velkém vzorku fotek. A jelikož ptáci nemají svůj Facebook jako lidé, kde systémy pro rozpoznávání osob nacházejí velkou zásobu snímků, které zde dobrovolně uživatelé sítě postují, museli se výzkumníci zařídit jinak.
Poradili si s pomocí krmítek se senzory a fotografickými pastmi. Většina jimi studovaných ptáků byla opatřena elektronickými značkami podobnými mikročipům užívaným k identifikování psů a koček. Když senzor v krmítku zaregistroval některého z označených ptáků, foťák pořídil snímek. Výsledkem byl dost široký soubor fotografií ptáků žijících v divoké přírodě, na kterém mohla umělá inteligence cvičit své schopnosti.
Navzdory dosažené vysoké úspěšnosti se ani tento systém neobejde ještě bez nedostatků. V první řadě umí zatím identifikovat jen ty jedince, které už dříve zaznamenal. A jako komplikace se u ptáků jeví i to, že některé druhy tzv. shazují staré peří, tedy jeden z nejdůležitějších rozpoznávacích znaků.
Přesto pozitiva převládají – ať už jde o dlouhodobé monitorování života ptáků ve snaze pomoct jim vypořádat se s klimatickými změnami, nebo jen o pomůcku pro amatérské ornitology při výpravách za sledováním ptáků.
Autor: Petr Pláteník
