Pojistka hypotéky proti neschopnosti splácet teď nepomůže, funguje jen v dobrých dobách

Foto zdroj: FocusOn.cz
Byznys 24. 11. 2022

Pojistka hypotéky proti neschopnosti splácet teď nepomůže, funguje jen v dobrých dobách

V dobrých dobách pojištění hypotéky v zásadě kryje ztrátu zaměstnání. Nekryje, že se zvýší úroková sazba nebo že budete platit více za energie a podobně, říká Ivan Souček, člen představenstva společnosti IMG. 

Roboti mají v blízké budoucnosti nahradit i tzv. bílé límečky, mezi které spadají i finanční poradci. Nebojíte se o práci?

Nebojím. Já o robotech slýchám na našem trhu už více než 15 let. A popravdě řečeno, nebýt covidu, tak tu nemáme ani možnost pojistit klienta na dálku. Roboti podle mě vhodně doplní práci pojišťovacího a finančního poradce. Už teď na ně spoléháme, máme různé kalkulačky, srovnávačky a analytické nástroje, které slouží k tomu, aby náš poradce měl dostatek informací a mohl se rozhodovat v celém kontextu informací, které mu klient poskytne.

Myslíte si, že český trh poradců už je dostatečně pročištěný? Protože byly tady kauzy, kdy se vědělo, že něco není úplně v pořádku. Funguje už ten trh v nějakých standardech?

Ještě ne, ještě dochází a bude docházet k pročištění. V této souvislosti já taky – i když pro nás je to neuvěřitelná administrativní zátěž – kvituji aktivity České národní banky, která se kontrolami a pozicí dohledu snaží ten trh významně čistit. Není to pro nás vůbec jednoduché, ale na druhou stranu si i naši poradci musí uvědomit, že tím pádem se jim rozšiřují tržní možnosti. Třeba v oblasti pojištění jsme oproti dřívějšku dneska cirka na pětině poradců nebo zprostředkovatelů – a projevuje se to ve všech oblastech. Na poradce rostou nároky v tom, aby byly komplexnější. Těch kauz je už i proto méně. Na druhou stranu nedokážu v tuto chvíli říct, kdo na tom trhu zůstal, jestli jen ti slušní, poctiví a starající se o svoje klienty.

V současnosti existuje na trhu mnoho nejrůznějších srovnávačů pojištění a finančních produktů, kde je potom ta přidaná hodnota samotného poradce? 

Finanční srovnávače, to je takový mýtus, že klient mluví s robotem nebo s počítačem. Většinou se přes nějaký systém přihlásí a potom mluví i s tím s poradcem, jde o nějakého speciálně vyškoleného pracovníka call centra. To je v zásadě zástupce nebo zprostředkovatel, a také poradce a konzultant, stejně jako všichni ostatní v terénu. Problém srovnávačů podle mě je v tom, že tam klient dostane velmi zajímavou cenu, na druhou stranu ale klienti se nepojišťují kvůli nejlepší ceně, pojišťují se kvůli škodám. Mnohdy tak srovnávače nedokážou nabídnout asistenci při škodě stejně kvalitní jako ostatní zprostředkovatelé – to považuji za takové minus těch srovnávačů. Podle naší statistiky přes call centra a srovnávače si klienti nakupují vyšší průměrné pojistné než přes konzultanty v terénu. Zaměstnanci call center jsou tak schopni prodat zákazníkovi více než naši konzultanti v terénu. 

Máme tu energetickou krizi a mnoho lidí najednou nezvládá splácet půjčky, končí jim často fixace hypoték. Jak důležité je v tuto chvíli mít pojištění schopnosti splácet? Respektive je to pojištění nějakým způsobem účinné?

O energetické krizi si myslím jedno zásadní, a to, že by ji měl vyřešit stát. Nevím už proč jinak bychom takovou instituci měli… Ropa a elektřina jsou spíše věcí nastavení burzy a pravidla burzy lze měnit. Ale s válkou sem přišel problém se zemním plynem. Pro Českou republiku je to velmi ožehavé téma, protože jsme jedna z nejvíce závislých zemí na zemním plynu. Důvodem, proč je ale třeba dneska nafta dražší než benzín, je to, že firmy přešly z plynu zpátky na kotle na topný olej. Firmy si dokážou poradit, pokud chtějí. Rusko každopádně potřebuje prodat ropu, to je pro ně čtyřikrát důležitější než zemní plyn – takže u ropy a elektřiny se nebojím. U zemního plynu mám samozřejmě obavu a věřím, že si spotřebitelé najdou cestu, jakým způsobem to vyřešit. A co se týká těch hypoték, tam chci říct, že naše mladé rodiny si zvykly na to mít vlastní bydlení. 80 % mladých párů nad 5 let ve vztahu vlastní bydlení, na rozdíl od Německa, kde je to nějakých 50, 60 %, ve Švýcarsku 30 %. Co se týká pomoci z hlediska pojištění schopnosti splácet, ta pojistka jim nepomůže. Škodní procenta v době konjunktury byla někde kolem čtyřech pěti procent. V těch dobrých dobách vám pojistka v zásadě kryje ztrátu zaměstnání. Nekryje, že se vám zvýší úroková sazba nebo že budete platit více za energie a podobně.

Dalším strašákem peněženek je inflace, jak se jí účinně bránit? 

Doktorem inflace může být třeba recese anebo zvýšení úrokových sazeb. Jednodušší téma je pro mě zvýšení úrokových sazeb. Tam bude samozřejmě strašně záležet na rozhodování bankovní rady. Uvidíme, jak bude hlasovat. Naposledy, na konci září, hlasovali tak, že nechali stávající reposazbu. Co se týká recese, tak tam samozřejmě by tedy byly bankroty a oživilo by to asi trh práce. Největší brzdou pro nás je nízká míra nezaměstnanosti. Otázkou ale je, jestli recese trh pročistí správným směrem. Protože u recese, kterou teď očekáváme, je riziko, že poškodí společnosti, které jsou závislé na energiích, a ne společnosti, které by, v uvozovkách, tu recesi měly odnést bankrotem. Očekávám, že ve chvíli, kdy by se oživil pracovní trh, tak tu bude větší výkon, větší konkurenceschopnost zaměstnanců. Jinak teď očekávám spíš stagflaci, dostali jsme se na 18 %. Jestli jsme teda už na vrcholu, tak do konce roku budeme třeba na 17, 16, 15 %. A když si to budu počítat do poloviny příštího roku, tak tam bychom mohli dosáhnout jednociferného čísla. Ale věštím z křišťálové koule…

Poslední věc: Jak hodnotíte Českou republiku jako takovou? Můžeme to rozdělit na pozitiva a negativa. A co by se případně dalo zlepšit? 

Co se týká negativ, je to hlavně schodek veřejných rozpočtů – 380 miliard za Babišovy vlády. Nová vláda deklarovala letos 280 miliard, můj odhad je, že to bude 330, 360 miliard. Když to budu přepočítávat do dalších let, tak to jsou pořád v zásadě kosmetické úpravy. My totiž řešíme jen výdaje, neřešíme vůbec příjmy… Mimochodem, zrušení superhrubé mzdy znamenalo snížení příjmů o 100 miliard. I na té příjmové straně přitom bude zapotřebí situaci nějak zvládat. Máme jeden z nejnižších dluhů vůči HDP v eurozóně, která má požadavek 60 % maximálního dluhu vůči HDP. Na jednu stranu toto hledisko je velmi pozitivní, dluh vůči HDP je zatím dobrý, ale ta dynamika by mohla být pro nás strašně negativní a k těm 60 % bychom se kvůli schodku veřejných rozpočtů mohli během tří čtyř let propracovat, tak máme proti zbytku eurozóny vysokou inflaci. Na druhou stranu pozitivně vidím, že teď zrovna Standard & Poor hodnotil rating a tam jsme zůstali stabilní – mimochodem máme čtvrtý nejlepší rating. Teď nemyslím mezi zeměmi, ale čtvrtý nejlepší druh ratingu, jsme na tom lépe než Japonsko nebo Čína, tedy státy, který jsou ekonomická dvojka a trojka na světě. Máme pětkrát lepší rating než Itálie. Snížení ratingu by pro nás znamenalo zvýšení úroku z obsluhy našeho státního dluhu, museli bychom více platit za obsluhu státního dluhu. Ta pozitiva zatím tedy jsou: dluh vůči HDP, rating, většina našich rodin má vlastní bydlení. A nejsme na tom určitě nejhůř v eurozóně. Na druhou stranu, eurozóna se propadá, před osmi lety byla ještě z hlediska HDP před USA. Spojené státy už jsou dneska jedničkou, dvojka je Čína. 

Autor: redakce

FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.

Další rozhovory