Posedlost zdravou výživou může ublížit, říká odbornice

O problémech, které si můžeme způsobit špatným stravováním, na co si dát pozor, pokud chceme shodit pár kil, ale i v jaké situaci už vyhledat odbornou pomoc, nám prozradila Hana Papežová, přední česká psychiatrička a vedoucí Centra pro diagnostiku a léčbu poruch příjmu potravy na Psychiatrické klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice. 

Nejčastěji se na klinice, kde Hana Papežová působí, léčí pacienti s poruchami příjmu potravy – s anorexií a bulimií, které souhrnně můžeme pojmenovat jako různé formy psychogenního přejídání. Existují ovšem i diagnózy, které ještě veřejnosti moc známé nejsou, jako třeba ortodoxie. „Jde o posedlost zdravou výživou,“ vysvětluje odbornice. „Zdravá výživa je ve společnosti hodně propagována, ale když je tím někdo posedlý, může to vést až k anorexii, restrikci jídelního režimu, a hlavně taky k dalším poruchám.“ 

Na to, že podobných případů přibývá, má vliv řada faktorů. Největší dopad měl v nedávné minulosti covid a s tím spojené následky, jako nejistota ohledně budoucnosti a sociální izolace, hlavně u mladých lidí. „Už to nejsou jen dívky,“ vyvrací jeden ze stereotypů Papežová. „Poruchy příjmu potravy nacházíme v každém věku, v každé rase, rozprostřely se v celé populaci.“

V poslední době vzbudila pozornost závislost na projímadlech. Podle Papežové jde o jeden z projevů touhy zbavit se kalorií. „Může to vést až k celoživotním problémům,“ tvrdí psychiatrička. Přesná data zatím ale neznáme. Jde totiž o hodně skrývanou závislost. „Nejvíc o tom vědí farmaceuti,“ přichází s překvapujícím vysvětlením Hana Papežová. „Oni vidí, že prodávají dívkám, nebo obecně v populaci velké dávky projímadel, zejména laxativ. Jsou totiž často volně prodejná. A i když se vydávají jen na recept, někteří pacienti si dokážou sehnat od lékaře předpis.“

Poraďte se raději s odborníkem

Trvá přitom někdy i několik let, než lidé přistoupí na léčbu. Dochází k tomu teprve, když vypozorují negativní dopady na trávení a vyprazdňování – na své fungování ve společnosti obecně. V průběhu terapie pak postupně vysazují laxativa, upravuje se jim strava a hlídají se eventuální další následky. A kdo to celé hradí?

„Já to nazývám ozdravné pobyty,“ uvádí nás do věci Papežová. „Jsme součástí Všeobecné fakultní nemocnice a všechna léčba je hrazena zdravotními pojišťovnami jako součást státního zdravotního systému.“

A co by Hana Papežová poradila lidem, kteří se chtějí zbavit přebytečných kil, aniž by poškodili vlastní zdraví? „My specialisté na poruchy příjmu potravy moc nedoporučujeme diety. Lepší je zdravá, pestrá pravidelná strava. Hlavně bych ale radila nepodlehnout žádnému extrémnímu dietování, protože ve svém důsledku většinou vede spíš jen k nárůstu hmotnosti.“

Existují ale i situace, kdy je konzultace s lékařem více než žádoucí, například v případě nadváhy u dětí. Rozhodně ale nesahat k žádným extrémům, i když je opravdu potřeba nějakých kil se zbavit. Poraďte se potom radši s odborníkem, než abyste hledali pomoc u komerčně zaměřeného poradce.

Hospitalizaci hradí pojišťovna

I když se lékaři a pacienti nejčastěji potýkají s anorexií a bulimií, stále o těchto poruchách příjmu potravy jako veřejnost víme málo. „V případě anorexie trvá onemocnění v průměru šest let, můžete si tedy představit, jak toho mladého člověka devastuje,“ upozorňuje na závažnou skutečnost Papežová. „Když se u něj rozvine ve 13 letech věku – to je důležité adolescentní období, kdy se člověk ještě hledá –, a on je šest let zaměřený jen na své tělo a hmotnost, tak na zodpovězení si důležitých otázek, které si zrovna klade, nemá čas ani energii.“ 

Je tedy zcela zásadní, aby se s léčbou začalo co nejdříve. Většinou probíhá nejprve ambulantně, pokud to ale nedostačuje, musí se přistoupit k hospitalizaci, která trvá od několika týdnů až po několik měsíců. U nás hospitalizaci hradí pojišťovna, jinde ve světě něco takového úplnou samozřejmostí není. Ve Spojených státech například platily pojišťovny jen týden hospitalizace. „Byly tam velké tlaky ze strany odborníků, aby se ta doba prodloužila,“ přibližuje nám zahraniční kontext Papežová, „jinak totiž nemůže dojít k nějaké změně jak v hmotnosti – tj. nárůstu hmotnosti u anorexie, úpravě hmotnosti u pacientů s bulimií –, tak hlavně v postoji k vlastnímu tělu, v sebehodnocení a postoji k blízkým lidem.“

Nezanedbatelnou součástí procesu léčby je tak psychoterapie. „Pacient pracuje na změně postoje k jídlu, k sobě a k ostatním. Když to hodně zjednodušíme, záleží taky na tom, jak ten člověk je motivovaný,“ popisuje Papežová jeden z hlavních faktorů terapie. Motivovaná musí být ovšem i pacientova rodina, u které nachází základní pomoc a podporu. 

Důležité je zapojení celé rodiny

„Poruchy příjmu potravy se někdy objevují nejen v jedné generaci, ale i druhé, až třetí, můžeme tak mluvit o transgeneračním přenosu,“ nastiňuje Hana Papežová, že na onemocnění má vliv i genetika. A to nejen ve sklonu k nadměrné nebo nedostatečné konzumaci. „V rodinách se často i špatně jí anebo jsou orientovány hodně na výkon a na tělesné vzezření.“

Ale ani s úspěšným zvládnutím hospitalizace léčba často nekončí. „Následuje ještě část, která se nazývá prevence návratu onemocnění neboli prevence relapsu,“ vysvětluje Papežová. „Spočívá v doléčení, kdy pacienta podporujete, aby dokázal uplatňovat to, co se během hospitalizace naučil, a udržel si správný způsob stravování.“

Relapsy jsou něco, co odborníci dobře znají. Setkávají se s nimi častěji u kuřáků a lidí závislých na alkoholu a jiných návykových látkách. Stejně jako u nich i v případě pacientů s poruchou příjmu potravy je důležité zapojení rodiny. Často nastupuje rodinná terapie, která zúčastněné učí, jak pacientovi, ale i vzájemně mezi sebou si pomáhat, uzavírá Hana Papežová.