Přes 50 let mezi mafiány, jen 22 měsíců za mřížemi. Gambino řídil mafii jako firmu

Není známo, že by vlastní rukou někoho zabil, přesto se stal nejmocnějším mužem amerického podsvětí. Carlo Gambino vydělával na nelegálním alkoholu, dokázal přežít války mezi mafiánskými rodinami a od roku 1957 stál 19 let v čele vlastní zločinecké organizace. Publicista a znalec historie italsko-americké mafie Jan Nápravník v pořadu Wiseguy na platformě FocusOn.cz vysvětluje, proč Gambina považuje za nejúspěšnějšího mafiána historie, jak proměnil gang ve firmu a proč jediným rozhodnutím před smrtí připravil půdu pro pozdější rozkol rodiny.

Spotify

Lucky Luciano byl podle Nápravníka největším mafiánem a architektem systému, který dal americkému organizovanému zločinu pravidla. Carlo Gambino však v jeho hodnocení představuje jiný typ úspěchu. Dokázal dlouhodobě vydělávat, téměř se vyhnul vězení a na rozdíl od řady svých současníků zemřel doma ve vlastní posteli.

Za celý život strávil Gambino za mřížemi pouze 22 měsíců. V čele rodiny oficiálně stál od roku 1957 do své smrti v roce 1976, tedy 19 let. V organizovaném zločinu se přitom podle Nápravníka pohyboval minimálně už od roku 1922. Mezi zločinci tak působil více než půl století, aniž by jej zničila policie, FBI nebo některý z mocenských konfliktů uvnitř mafie.

,,Jestliže byl Luciano architektem Komise a mafie a navrhl celý dům, Gambino jej korporátně vyplnil. Svou rodinu opravdu řídil jako firmu,‘‘ říká Nápravník.

Gambino se zároveň vyhýbal okázalosti, médiím i záři reflektorů. Nápravník jej popisuje jako mimořádně schopného organizátora a diplomata, který nedělal ukvapené kroky, byl trpělivý a více poslouchal, než mluvil. Právě schopnost zůstávat v pozadí mu umožnila vydělávat velké peníze, aniž by na sebe strhával pozornost médií jako například Al Capone.

Ze Sicílie si přivezl model dlouhodobého partnerství

Carlo Gambino se narodil v roce 1902 v Palermu a do Spojených států odjel až v roce 1921, když mu bylo 19 let. Tím se lišil například od Luckyho Luciana nebo Franka Costella, kteří přišli do Ameriky jako malé děti. Gambino podle Nápravníka stačil hluboce nasát pravidla tradiční sicilské mafie a po celý život se držel školy takzvaných mužů cti.

Jeho mentorem byl sicilský mafián staré školy Vito Cascio Ferro. Ten jej měl naučit, že podnikatele není výhodné připravit o všechno. Mnohem výnosnější je odebírat jim pouze část zisku a zároveň jim nabídnout ochranu, kontakty nebo pomoc. Z ekonomického hlediska tak nešlo o jednorázové vydírání, ale o vztah, z něhož měla mafie čerpat peníze dlouhodobě.

,,Není potřeba podnikatele ždímat. Je potřeba s nimi pracovat dlouhodobě, aby byli spokojení všichni,‘‘ přibližuje Nápravník zásadu, kterou si měl Gambino od svého mentora osvojit.

Prohibice mu přinesla miliony dolarů a de facto i jediný pobyt za mřížemi

Po příjezdu do New Yorku se Gambino usadil u příbuzných z rodiny Castellanových v Brooklynu. Rodina provozovala logistickou firmu a během prohibice se věnovala nelegální výrobě a přepravě alkoholu. Gambino organizoval logistiku, vybíral peníze a postupně se zdokonaloval v řízení mafiánského byznysu. 

,,Ani nepotřeboval umět dobře střílet. Uměl efektivně a finančně výhodně zorganizovat byznys,‘‘ shrnuje Nápravník.

Během castellammarské války v roce 1931 byl Gambino ještě vojákem v rodině Joea Masserii. V konfliktu nehrál hlavní roli, dokázal jej však přežít a přejít na stranu Luckyho Luciana, který následně určoval nová pravidla hry. Podle Nápravníka bylo pro jeho další vzestup zásadní už samotné přežití války. V mafiánské rodině si totiž mohl člověk získat místo násilím nebo schopností přinášet peníze. Gambino vynikal ve druhé disciplíně.

Prohibice vytvořila z nelegálního alkoholu mimořádně výnosný trh. Nápravník mluví o milionech dolarů, které zločinecké skupiny podle jeho slov „přehrabovaly hráběmi“. Ani po skončení prohibice se vybudovaných palíren, distribučních tras a získaného know-how nevzdaly. Gambino pokračoval ve výrobě alkoholu i logistice, ale na konci 30. let na tento byznys doplatil.

Za krácení daní související s nelegální výrobou alkoholu dostal trest 22 měsíců, který si odpykal v Pensylvánii. Ve vězení nikoho neudal a po návratu dál posiloval svou pozici. Na přelomu 30. a 40. let se z řadového vojáka stal kapitánem v rodině Vincenta Mangana. K postupu mu podle Nápravníka pomáhaly peníze, trpělivost a schopnost nedělat chyby.

Z kapitána se stal boss, který věřil mafiánské Komisi

Další zásadní změna přišla v roce 1951, kdy Vincent Mangano zmizel a jeho bratr byl zabit. Do čela rodiny se postavil dosavadní zástupce Albert Anastasia a Gambino se stal jeho underbossem, tedy mužem číslo dvě. O šest let později, v roce 1957, se už Gambino sám stal díky vraždě Anastasii bossem. Rodinu pak vedl až do roku 1976.

Přestože dosáhl nejvyšší pozice, nejsou podle Nápravníka k dispozici zprávy o tom, že by někdy osobně spáchal vraždu. Nelze vyloučit, že se násilí dopustil ještě před odchodem ze Sicílie, žádný doklad o tom však neexistuje. ,,Nevíme o tom, že by někoho zabil. Je možné, že už na Sicílii někoho zabil, ale nemáme o tom žádnou zprávu,‘‘ říká Nápravník.

Za největšího nepřítele mafie Gambino nepovažoval konkurenční rodiny, ale stát. Spory uvnitř organizovaného zločinu podle něj mohla řešit Komise, kterou vytvořil Luciano. S policií nebo FBI však podobnou dohodu uzavřít nebylo možné. Gambinova schopnost vyjednávat a řešit problémy mu pomáhala omezovat vnitřní konflikty a současně se pohybovat mezi zájmy jednotlivých rodin. ,,Pokud mám spor mezi rodinami nebo mezi mafiány, vyřeší ho Komise. Ale s FBI se nijak nedohodnu,,‘‘ vysvětluje Nápravník Gambinovo uvažování.

Volbou nástupce rozdělil rodinu na dva tábory

Na konci života stál Gambino před rozhodnutím, kdo převezme řízení organizace. V rodině proti sobě stály dvě silné postavy. Underboss Aniello Dellacroce představoval respektované pouliční křídlo mafie, zatímco Gambinův bratranec Paul Castellano zastupoval takzvaný zločin bílých límečků, tedy vazby na stavebnictví, politiku a odbory.

Většina členů očekávala, že se novým bossem stane Dellacroce. Gambino však vybral Castellana, který stejně jako on reprezentoval korporátní způsob zločinu. Dellacroce rozhodnutí přijal a zůstal loajálním underbossem. Napětí mezi oběma částmi rodiny tím ale nezmizelo, pouze zůstávalo pod povrchem. ,,Gambino tímto krokem rozdělil rodinu na dva tábory a ta už se z toho nevzpamatovala,‘‘ hodnotí Nápravník jeho zásadní chybu.

Dellacroce zemřel na začátku prosince 1985 na rakovinu. O dva týdny později nechal John Gotti Paula Castellana zavraždit a následně se sám postavil do čela rodiny. Podle Nápravníka tak Gambinovo rozhodnutí o nástupci připravilo půdu pro konflikt, který naplno propukl až devět let po jeho smrti.

Carlo Gambino zemřel v roce 1976 v klidu ve své posteli. V podsvětí, kde řada bossů končila na ulici nebo ve vězení, šlo o výjimečný konec. Jeho životní bilance podle Nápravníka ukazuje, že nejmocnější pozici v mafii nebylo nutné získat pouze násilím. Stejně účinné mohly být peníze, vyjednávání, trpělivost a schopnost proměnit zločineckou skupinu v organizaci řízenou téměř jako podnik.

Celou první část životopisu Carla Gambina si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Které mafiány řadí Jan Nápravník na pomyslný mafiánský Mount Rushmore a kdo podle něj patří mezi možné kandidáty?
2. Proč podle něj dosud nevznikl celovečerní film věnovaný přímo Carlu Gambinovi?
3. Nakolik se Carlo Gambino stal předobrazem Vita Corleona z románu Kmotr?
4. Jaké zboží a přídělové poukázky mafie kradla během druhé světové války?
5. Jak Gambino strávil poslední večer života a kterému baseballovému týmu fandil?