Paradoxně se z Vladimira Putina stal vězeň politického systému, který kolem sebe vybudoval. Stejně jako mnoho jiných diktátorů nemůže v klidu odejít od moci, i kdyby sebevíc chtěl. Otázce možného nástupnictví se věnoval článek na webu The Conversation.
Od svého nástupu do prezidentského úřadu v roce 2000 Putin zdokonaluje mašinérii volebních podvodů, které mu zaručují vítězství. Kupování hlasů, nesprávné počítání hlasů, manipulace s volebními urnami, sledování a zastrašování voličů – to všechno jsou metody, které jeho agenti používají.
Nemůžu jmenovat nástupce za svého života
Putinova osobní autorita, charisma a vliv jsou přitom pro každého potenciálního dalšího prezidenta velkou hrozbou. Za svého života nemůže nikomu předat moc, protože by se stal lákavým cílem pro příštího vládce. A Putin to ví.
Dalším důvodem, proč většina diktátorů svého nástupce vůbec ani nejmenuje, je, že by to mohlo iniciovat tvrdý boj o moc ještě předtím, než diktátor odejde do důchodu nebo zemře. Putinův „následník“ by se bezpochyby okamžitě stal terčem neúspěšných uchazečů.
I mezi nejbližšími spolupracovníky současného prezidenta panuje tvrdá rivalita. Obvykle se Putinovi daří držet tyto boje na uzdě, ale vzpoura Jevgenije Prigožina v roce 2023 ukazuje, jak smrtící mohou tyto soutěže být. Prigožin zahynul v srpnu 2023 při leteckém neštěstí, jehož skutečnou příčinu se možná nikdy nedozvíme, ale všeobecně se předpokládá, že v něm má prsty Putin.
Pravděpodobně Putina neodstraní ani žádný palácový převrat. Jeho kontrola nad ruskými bezpečnostními službami mu umožňuje potlačovat soupeře a ovládat média, soudnictví, regionální představitele, parlament a společenské skupiny.
Co nastane po Putinově smrti?
Pokud Putin nemůže odejít do důchodu a pravděpodobně nebude sesazen, co se stane, až nakonec zemře? Podle ruské ústavy se premiér automaticky stává úřadujícím prezidentem s omezenými pravomocemi v případě, že prezident nemůže nebo již nebude moci vykonávat svou funkci.
Současným ruským premiérem je Michail Mišustin, poněkud nevýrazný a necharismatický bývalý daňový úředník, který nemá silnou mocenskou základnu. Pokud by se stal Putinovým nástupcem ve funkci úřadujícího prezidenta, je nepravděpodobné, že by se stal trvalou náhradou.
Podle ústavy se nové prezidentské volby musí konat do tří měsíců od úmrtí nebo nezpůsobilosti prezidenta. Skutečný boj o moc se však bude odehrávat v zákulisí.
Precedenty existují
Je možné, že potenciálně násilný boj o moc se podaří vyřešit ještě před volbami, ale tři měsíce nejsou příliš dlouhá doba na to, aby nástupce upevnil své postavení a zaplnil prázdné místo po Putinovi.
Nebo se neformální koalice vůdců pokusí vládnout kolektivně a zároveň si podrží klíčové mocenské pozice, jako je prezidentský úřad, premiérský post a bezpečnostní služby. Takovéto uspořádání dělby moci má v Rusku historický precedent: Po smrti Vladimíra Iljiče Lenina i Josefa Stalina se krátce držely u moci koalice hlásící se ke „kolektivnímu vedení“. V každém případě vždy jeden člen koalice dokázal své partnery přelstít a odstranit: nejprve Stalina a později Nikitu Chruščova.
Dny, měsíce a roky po Putinově odchodu mohou být ještě bouřlivější, než kdokoli očekává. Nikdy předtím se v rukou jediného ruského vůdce nesoustředilo tolik osobní moci s tak malým počtem podpůrných institucí, které by pomohly stabilizovat přechod vedení. Neexistuje žádné monarchické nástupnictví jako za Romanovců ani silné instituce státu jedné strany, které by omezovaly soupeře jako v sovětských dobách.
Je tu pouze Putin.
Autor: Petr Pláteník
