Sbírali jste známky? Možná máte doma poklad. Čech investoval do známek půl miliardy, říká expert

Známek po světě koluje velké množství, ale jen za ty nejvzácnější se platí opravdu astronomické částky. O tom, jak takový způsob investicí funguje, kolik se v něm točí peněz a jak si v globále stojí čeští filatelisté, si s námi ve studiu povídal David Kopřiva, expert na oblast investic do filatelie a soudní znalec v tomto oboru.

Sběratelství známek si hlavně starší generace spojují spíše s dětskými zájmy. Přitom jde i o velmi seriózní záležitost. „Pro současné investory není nutná dětská zkušenost, jsou to většinou lidé po čtyřicítce nebo padesátce, zejména muži, úspěšní, inteligentní,“ načrtává nám Kopřiva profil takového typického investora do známek. „Rozjeli byznys, prodali firmy, zabezpečili rodiny amohou si dopřát další zajímavé zážitky jako právě filatelii.“

„Top filatelie umí nabídnout radost z vlastnictví prestižních věcí,“ vysvětluje hned vzápětí i jednu z nejsilnějších motivací. „Je to o zážitcích, které jsou spojeny s vyhledáváním a získáváním známek, o pobytu v globální komunitě. Ta investice se postupně přelívá do sběratelské záliby.“

Diskrétní branže

Není žádnou výjimkou, že nákladné filatelii se věnují lidé, kteří sbírají i výtvarné umění. O konkrétních jménech z českého okruhu ale Kopřiva nechce mluvit. „Je to velmi diskrétní branže. Sbírky těch několika lidí, které znám – abychom si udělali představu –, mají hodnotu například i půl miliardy,“ říká.

Zahraniční sběratelé jsou ale už veřejnosti známější. „William Gross, zakladatel Pacific Investment, hedgeového fondu, je velký sběratel,“ uvádí Kopřiva toho možná nejslavnějšího. „Vybudoval fantastické sbírky známek z britských kolonií a jako americký patriot vlastní největší sbírku známek USA všech dob.“ Další jména nejspíš českému čtenáři asi nic neřeknou, ale jde často o ve světě obchodu dobře známé persony z Evropy, Asie i Ameriky.

A taky mezi nimi najdeme šlechtické rody, zejména z Velké Británie. „První zájem o filatelii vzešel právě od aristokracie, od lidí, kteří měli čas a peníze a de facto vytvořili prvotní poptávku po vzácných známkách,“ nastiňuje nám historii svého oboru Kopřiva. „Jsou to přitom majetky, které se akumulují klidně i více než 100 let. Stojí za tím i snaha ukázat, že peníze nestačí. Vlastnit ještě k tomu prestižní známku, se kterou se můžete spojit, navázat na její příběh a dodat si významu, to už je jiná.“

Až 15 miliard dolarů ročně

I trh se známkami se vyvíjí v určitých cyklech. „Z mého pohledu je trochu pozdě teď investovat do známek a očekávat velké zisky,“ říká Kopřiva. „Musíte si posunout časový horizont očekávání na nějakých 10 nebo 15 let, pak filatelie ukáže, co umí.“

A když se zeptáme konkrétně na rentabilní investovanou částku? „To si připravte tak 5 milionů. Ale musíte počítat i s tím, že to příští dva roky o 20 % nevyleze. Teď třeba je to hrozně vysoko. Stejně jako je zbytečně vysoko zlato, které samozřejmě půjde brzy dolů. To jsou ty turbulence.“

„I u nás se bavíme o necelé miliardě korun,“ odpovídá Kopřiva na otázku, o jak velkém trhu je v případě známek řeč.„Náš trh je poměrně malý. Naštěstí se všechno odehrává na tom globálním, likvidita známek je bezvadná v mezinárodním měřítku. Nakupuje se v Sydney, prodává v Tel Avivu, nakupuje se v Los Angeles, prodává se v Londýně atd. Ve světě jde v obratu o 15 miliard dolarů ročně.“

První známka Nového Zélandu a poštovní průvodka z Titaniku

A co konkrétně sbírá sám Kopřiva? „Hodně se orientuji na anglické kolonie a na jejich různé tiskové speciality, jako třeba polohy průsvitek, změny barev a varianty zoubkování. Představte si komoditu, které je pár desítek kusů na světě a stojí 2000 liber.“

„Nedávno jsem v Austrálii koupil první známku Nového Zélandu,“ zmiňuje Kopřiva jeden ze svých posledních úspěšných úlovků.„To je velmi vzácná známka, poštovně nepoužitá, existuje v počtu do 10 kusů.“ Utratil za ni necelý milion korun. Růstový potenciál je přitom až 1,6 milionu. 

Velmi prestižní jsou mezi filatelisty věci související s Titanikem. Pro Kopřivu je to dokonce určitá srdeční záležitost. Jednu takovou položku ze své sbírky nám dokonce přinesl ukázat do studia. „Je to poštovní průvodka, jediná dochovaná stopa poštovního charakteru z nejslavnější lodní katastrofy v dějinách. Je jich na volném trhu deset. Stojí kolem milionu,“ chlubí se hrdý sběratel.

Vzácnější známky než modrý Mauricius

Samozřejmě jsme se nemohli nezeptat na modrý Mauricius, nejslavnější známku na světě, o které slyšel snad každý. „Je to pořád takové to zlato, takový ten top, co si člověk může dovolit vlastnit. Jsou i vzácnější známky než Mauricius,“ upozorňuje Kopřiva, „ale nemají takové historické PR, nemají takový příběh. Mauricius bylaprvní ze známek, kterášokovala v polovině 19. století svou nedostupností.“

„Když se v roce 2016 shodou okolností i mým drobným přispěním podařil nákup modrého Mauricia do jednoho českého investičního portfolia, tak to můžeme považovat za velký úspěch v dějinách naší filatelie,“ vypichuje tuto historickou událost Kopřiva.„Například v celých Spojených státech není ani jeden červený, ani jeden modrý, a my máme ve sbírce téhož člověka červený i modrý Mauricius.“ Konkrétně modrého Mauricia si pořídil český majitel za 2 miliony liber. Teď už mu cenu spíše několikanásobnou.

Jak si tedy konkrétněji můžeme představit práci Davida Kopřivy? Co je zdrojem jeho příjmu? „Je to na provizích,“ odpovídá bez otálení. „Využívám při tom své konexe a vyjednávací schopnosti. Vždycky to není o jednom zprostředkovateli, je zde velice diskrétní posloupnost kontaktů. Ti pánové, prodávající i kupující, často o sobě vůbec nevědí.“ Z toho důvodu také ve většině obchodů, kdy se jedná o opravdu vysoké částky, figuruje určitý garant, důvěryhodná persona v globálním byznysu.

Skrývá se vám doma poklad?

Řada čtenářů si při čtení těchto řádků určitě vzpomene na své dětské sbírky a říká si: Neválí se mi někde doma „zapomenutý“ poklad? „Šance tam je vždycky, u běžných sbírek, co leží někde odložené v rodinách, je ale velmi malá,“ odpovídá upřímně Kopřiva. „Dlouhá léta byly odsud dobré známky vyváženy. Posledních 20 let se sem intenzivně dováží zase zpátky. Když sbírka není nová, nakoupená z prestižních zdrojů na Západě v moderních časech, tak cena je zpravidla mizivá.“