Digitalizace skladů zůstává jedním z nejvíce podceňovaných témat české ekonomiky. Přestože e-commerce dramaticky zrychlila a tlak na logistiku roste, přibližně 67 % skladů stále funguje na papíře. V pořadu Echo digitalizace na platformě FocusOn, který moderují Miroslav Dašek z Asseco Solutions CZ a Jiří Böhm, popisuje Patrick Jirgl, obchodní manažer společnosti Gativa, proč je sklad posledním článkem digitalizačního řetězce, kolik firmy stojí chybovost a proč se investice do digitálního skladu často vrátí během jediného roku.
Sklady jsou v byznysových debatách často vnímány jako nutné zlo na konci hodnotového řetězce. Podle Patricka Jirgla je to zásadní omyl. „Sklad není mrtvé místo. Každý sklad má svůj rytmus, svůj pohyb a svůj život. Digitalizace do tohoto organismu zasahuje velmi citlivě. Právě proto je tak důležitá,“ vysvětluje.
Zkušenosti má přitom výrazně praktické. V IT se pohybuje 15 let, dalších 15 let pracoval přímo ve výrobě a logistice. Za svou kariéru prošel podle vlastního odhadu více než 800 sklady. I proto dokáže srovnávat vývoj za posledních 15 let. Podle jeho názoru tempo změn ve skladech výrazně zaostává za vývojem obchodu a e-commerce.
Papír stále dominuje: 67 % skladů je bez digitalizace
Navzdory technologickému pokroku zůstává realita neúprosná. „Odhaduji, že zhruba 67 % skladů stále funguje na papíře,“ říká Jirgl. To podle něj představuje zásadní handicap v době, kdy zákazníci očekávají rychlé dodání, bezchybnost a transparentní informace o objednávkách.
Důvodem je fakt, že sklad bývá až posledním místem, kam se investice do digitalizace dostanou. Nejprve se digitalizuje výroba, vývoj, obchodní systémy a teprve poté logistika. „Sklad je často vnímán jako hromada věcí a lidí, kam se digitalizace dostane až nakonec. Přitom právě tam dokáže pomoci nejvíc,“ dodává.
Základem digitalizace je strojově čitelná informace
Podle Jirgla stojí digitalizace skladů na jednom zásadním principu: strojově čitelné informaci. Čárové kódy, 2D kódy a mobilní terminály nahrazují lidské oko, paměť i ruční přepisování.
„Největším smyslem digitalizace je čtení informací. Informace musí jít přímo do systému, bez lidského oka a bez lidské ruky,“ vysvětluje. Dříve skladníci pracovali s papírovými seznamy, opisovali kódy a názvy a byli hlavním zdrojem chyb. Dnes se role mění, skladník se stává především manipulantem, který zboží fyzicky obsluhuje, nikoli nositelem dat.
Eliminace chyb jako klíčový ekonomický přínos
Chybovost je podle Jirgla jedním z nejdražších problémů skladové logistiky. Špatně vychystané objednávky vedou k reklamacím, vratkám, negativním recenzím a ztrátě důvěry. „Ještě před lety bylo běžné hodnocení typu: poslali špatnou barvu, špatnou velikost. To je přesně to, co digitalizace eliminuje,“ říká.
Rozdíl mezi analogovým a digitálním skladem je dramatický. Zatímco papírové sklady se běžně pohybují kolem 3 % chybovosti, digitální sklady se dostávají až na 0,5 promile. „Ten rozdíl jsou tisíce procent,“ shrnuje Jirgl.
600 zásilek denně, polovina po jednom kuse
Digitalizace je reakcí na strukturální změnu trhu. Dnešní průměrný e-shop vychystá 500 až 600 zásilek denně, přičemž 40–50 % objednávek tvoří jednokusové zásilky. To dramaticky zvyšuje nároky na přesnost, rychlost i organizaci skladu.
„Dříve se vychystávaly tři palety denně. Dnes je to obrovské množství malých zásilek. Bez digitalizace to nejde dlouhodobě zvládnout,“ upozorňuje Jirgl. Chyba dnes znamená nejen logistický problém, ale často i veřejnou kritiku na sociálních sítích nebo smluvní sankce v B2B segmentu.
Konec „houbaření“
Jedním z nejviditelnějších přínosů digitalizace je odstranění tzv. houbaření, tedy chaotického hledání zboží ve skladu. „Houbař je člověk, který chodí po skladu, kouká pod regály a doufá, že něco najde. To je extrémně drahé,“ popisuje Jirgl.
Řešením je adresné umisťování zboží. Každá položka má přesně definovanou pozici a systém skladníkovi říká, kam má jít a co má vzít. Správnost se ověřuje skenem kódu. Výsledkem je nejen rychlost, ale i nezávislost na konkrétních lidech.
Riziko „Marušky“ a poučení z covidu
Častým argumentem proti digitalizaci je existence zkušené skladnice, která „ví všechno“. „Každý sklad má svou Marušku. Problém nastane ve chvíli, kdy Maruška onemocní,“ říká Jirgl.
Během covidu se podle něj ukázalo, jak křehký je systém založený na jedné hlavě. Odchod jednoho klíčového člověka znamenal nutnost nahradit jej 10–15 dalšími lidmi, často bez znalostí provozu. Digitalizace umožňuje, aby do skladu přišel laik a byl schopen pracovat podle systému.
Návratnost investic: měsíce, ne roky
Ekonomický argument je podle Jirgla jednoznačný. U jednoho známého pražského e-shopu vedlo zavedení skladových pozic k úspoře 20 % skladové plochy. Investice ve výši zhruba 750 tisíc korun přinesla roční úsporu 2,5 milionu korun jen na nájmu.
Další úspory přicházejí v čase a práci. Průměrný skladník nachodí až 8 km denně. Snížení počtu kroků o 20 % znamená u pěti skladníků 160 km měsíčně. „Když to přepočtete na čas a peníze, návratnost je extrémně rychlá,“ říká Jirgl.
Technologie skladníky nenahradí, ale změní jejich roli
Navzdory automatizaci Jirgl odmítá představu zániku skladníků. „Skladník je nenahraditelný. Robot může tahat bedny, ale lidský faktor zůstane,“ zdůrazňuje. Digitalizace podle něj nesnižuje význam lidí, ale zbavuje je zbytečné mentální zátěže a chyb.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
- Jaké konkrétní chyby dělají firmy při prvních pokusech o digitalizaci skladu?
- Kdy se digitalizace skladu skutečně nevyplatí a proč?
- Jaké procesy ve skladu přinášejí nejrychlejší návratnost investice?
- Jak se liší digitalizace malého e-shopu a velkého logistického centra?
- Jak se mění role skladníka v digitálním skladu v praxi, ne v teoriích?
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
