Změny v Atlantiku by mohly způsobit klimatickou katastrofu v Evropě

Smrtící vlny veder na severní polokouli možná předznamenávají klimatický chaos ještě většího rozsahu. Podle některých odborníků nás čekají extrémnější horka, zimy, sucha, záplavy i další nečekaná překvapení.

Podle studie Petera a Susanne Ditlevsenových uveřejněné v časopise Nature Communications se atlantická meridionální cirkulace (Atlantic meridional overturning circulation, AMOC) může během několika příštích desetiletí – možná během několika příštích let – zhroutit a způsobit ještě větší extrémy počasí v Evropě.

AMOC je systém proudů v Atlantiku, které přinášejí teplou vodu na sever, kde se ochlazuje a klesá. Díky němu je evropské klima po tisíce let stabilní, vysvětluje oceánograf Robert Marsh z Univerzity v Southamptonu na webu The Conservation.

Nad nejnovějšími predikcemi se podle něj vznáší řada otazníků a někteří vědci už vyslovili pochybnosti, že je kolaps nevyhnutelný. Marsh poukazuje na to, že AMOC je pouze jednou ze součástí širšího systému Golfského proudu, jehož velkou část pohánějí větry, které budou vát i v případě, že se AMOC zhroutí. Část Golfského proudu by tedy kolaps systému AMOC měla přežít.

Na základě desítek let studia vazby mezi atlantickými proudy a klimatem nicméně odhaduje, že kolaps AMOCu by i tak vedl k ještě většímu klimatickému chaosu v Evropě i mimo ni. Minimálně je to riziko, které stojí za to vést v patrnosti, míní Marsh.

AMOC pomáhá udržovat v Evropě teplo a stabilitu

Jak moc AMOC ovlivňuje klima v severovýchodním Atlantiku, je podle Marshe možné demonstrovat na teplotách, které zažívají obyvatelé severní Evropy ve srovnání s lidmi v podobných zeměpisných šířkách jinde. 

Na západě Norska jsou v lednu teploty o 20 °C vyšší, než je průměr zeměpisných šířek, a to díky AMOCu. Severovýchodní Pacifik – a tedy i západní Kanada a Aljaška – se díky podobnému proudění otepluje o skromnějších 10 °C, zatímco převládající západní větry vedou k tomu, že severozápadní Atlantik a severozápadní Pacifik jsou mnohem chladnější, stejně jako přilehlé pevniny východní Kanady a Sibiře.

Počasí a podnebí v Evropě, a zejména v severní Evropě, je ze dne na den, z týdne na týden a z roku na rok velmi proměnlivé s tím, jak vzduchové hmoty (teplé a vlhké, studené a suché atd.) získávají nebo ztrácejí vliv, často řízené vysokohorským tryskovým prouděním. Změny počasí a klimatu mohou být vyvolány událostmi, které se odehrávají daleko – a nad oceánem, vysvětluje Marsh.

Jak teplota oceánu souvisí s počasím

Marsh podotýká, že v posledních letech byla Evropa svědkem mimořádně neobvyklého počasí, a to jak v zimě, tak v létě. Současně se v severním Atlantiku objevily zvláštní vzorce povrchové teploty moří. V rozsáhlých oblastech oceánu od tropů až po Arktidu se teploty držely o 1 °C až 2 °C nad nebo pod normální úrovní, a to po celé měsíce nebo dokonce roky. Některé studie naznačují, že tyto vzorce mají silný vliv na atmosféru a dokonce ovlivňují dráhu a sílu tryskového proudění vzduchu.

Marsh uvádí, že některé tyto jevy můžeme do určité míry přičítat měnícímu se AMOCu, ale v řadě případů to není tak jednoznačné. Spojení extrémních ročních období a počasí s neobvyklými teplotami moře nám nicméně podle jeho názoru může dát představu o tom, jak by zhroucený AMOC narušil současný stav.

Tak například, Severní Evropa zažila v letech 2009/10 a 2010/11 po sobě jdoucí kruté zimy, které byly následně přičítány krátkodobému zpomalení AMOCu. Současně se v tropech nahromadilo teplo, které v roce 2010 podpořilo neobvykle aktivní hurikánovou sezónu v období od června do listopadu.

V polovině roku 2010 se v severním Atlantiku vytvořila „studená skvrna“, která dosáhla největšího extrému v létě 2015, kdy se překrývala s vlnami veder ve střední Evropě, a byla jednou z mála částí světa, kde bylo chladněji, než je dlouhodobý průměr.

Podle Marshe byla tato „studená skvrna“ přičítána oslabenému AMOCu, on s kolegy ale došel k závěru, že se jednalo spíše o důsledek lokálních atmosférických vlivů.

V roce 2017 byl tropický Atlantik opět teplejší než průměr a opět následovala neobvykle aktivní hurikánová sezóna, i když AMOC se na ní nepodílel tak zřetelně jako v roce 2010. Rozsáhlé oteplení na severovýchodě koncem roku 2017 mohlo podpořit zformování hurikánu Ophelia, který se objevil v okolí Azorských ostrovů a v říjnu dosáhl pevniny v Irsku.

Čekají nás ještě větší vedra, zimy, sucha i záplavy

Jen na základě těchto několika příkladů lze podle Marshe očekávat, že výraznější změna povrchových teplot severního Atlantiku bude mít závažné důsledky pro klima v Evropě i mimo ni.

Marsh poukazuje na to, že větší teplotní extrémy oceánů mohou změnit charakter systémů proudění vzduchu, které jsou poháněny teplem a vlhkostí z moře – kde se teploty zvýší nad současné extrémy, tam mohou atlantické bouře nabýt na ničivosti. Extrémnější průběh teplot oceánů může také ovlivňovat dráhy tropických hurikánů a tryskové proudění a posílat bouře do stále nepravděpodobnějších destinací.

Pokud se AMOC zhroutí, můžeme očekávat větší extrémy horka, chladu, sucha a záplav – řadu „překvapení“, která současnou klimatickou krizi ještě zhorší, konstatuje Marsh.