Mladým nástupcům v rodinných firmách jde o udržitelnost, překážkou jsou finance

SPECIÁL UDRŽITELNOST #2: Udržitelnost je pro malé i velké podniky velké téma. Nikdo neví, kam se vyšplhají ceny energií a jakou cestou se budou ubírat mzdy. Jak jsou na tom české podniky? „Zhruba 25 % firem se zaměřuje na udržitelnost a má nějakou strategii. Největší překážkou jsou finance,“ říká Eva Svobodová, generální ředitelka Asociace malých a středních podniků a živnostníků České republiky.

„Je důležité zjišťovat, na jaký obor se ptáme a zda jsou firmy navázány na subdodavatelský řetězec s velkými korporáty. Pro ně je udržitelnost poslední dva, tři roky žhavé téma,“ říká Eva Svobodová. 

U rodinných firem nejvíce rezonuje fotovoltaika a elektromobilita. „Má to i jiný podtext. Chtějí totiž udržet firmu pro další generace,“ vysvětluje Svobodová. 

Nastává v nich také generační výměna a nastupující generace prosazuje velké změny. „Jedná se i o úspory energií – spotřebu materiálu, vody, energie. Týká se to rovněž sociální oblasti, kdy se snaží vyjít zaměstnancům vstříc – poskytovat různé benefity. Už to nejsou jen věcná přilepšení, ale také různé relaxační služby. Využívají je malé a střední podniky nebo živnostníci, kteří poskytují něco udržitelného,“ říká Svobodová.

Šetříme planetu gesty, o kterých ani nevíme

Menší podniky, které jsou zaměřeny na výrobky nebo služby pro životní prostředí, řeší udržitelnost mnohem více. Pro firmy z výrobní sféry je udržitelnost spíše nutnou povinností. „Nefinanční reporting monitoruje nejen udržitelnost, ale i další oblasti. A to výrobní podniky vnímají jako velkou administrativní zátěž,“ konstatuje Eva Svobodová.

Řada firem zařazuje prvky udržitelnosti intuitivně, nemají je ani zanesené ve své strategii. „Když jsme se ptali na jaře letošního roku v nezávislém průzkumu agentury Ipsos segmentu malých a středních podniků napříč Českou republikou na otázku „Jak jsou na tom s udržitelností?“, tak nám z toho vyplynulo, že největší míru jejich pozornosti si zasluhuje sociální oblast a péče o zaměstnance,“ dodává Eva Svobodová.

Mladou generaci láká udržitelnost ve firmách

Nemalý počet firem si dokonce ani neuvědomuje, že podnikají aktivity, které se do udržitelnosti počítají. „Potvrdilo se, co jsme očekávali. Zhruba 75 % malých a středních podniků něco takového nyní vůbec neřeší, protože to necítí jako prioritu. Pokud na ně nějaká taková povinnost dopadne z legislativy – třeba až za tři, čtyři roky –, tak je to pro ně stále daleko. Oni se teď zabývají pouze operativou,“ vysvětluje Svobodová.

Udržitelnost vnímají citelně mladší lidé, pro které je při výběru zaměstnání důležitým rozhodovacím faktorem. „Mladá generace na udržitelnost hodně slyší. Sleduje ji na sociálních sítích firem apod. Určitě je to téma, které by se mělo komunikovat,“ připomíná Svobodová.

Místo udržitelnosti volí firmy marketing a nutné výdaje

Největším nepřítelem udržitelnosti jsou finance, které českým podnikům často chybí. „Zhruba 25 % firem uvedlo, že se na udržitelnost zaměřují – buď mají zpracovanou strategii, nebo si ji chtějí v následujících třech letech nechat vytvořit od externích odborníků. Když jsme se ptali na překážky, tak firmy říkají, že na to nemají dostatek financí nebo jim to prostě nedává v tento moment ekonomický smysl,“ vyjmenovává faktory, které brání udržitelnosti, Svobodová.

Prostředky, které jsou firmy ochotné investovat do udržitelnosti, se pohybují okolo 100–250 tisíc korun za rok. Konkurence výdajů je veliká. „Jedná se třeba o marketingové výdaje – poměřování se s konkurencí –, digitalizaci a různá další témata, která řeší napříč různými obory menší podnikatelé. Jsou velmi opatrní, investují minimum do rozvoje a vyčkávají, co se bude dít v příštím roce,“ dodává Svobodová.

Jasné řešení není

Mnoho firem projevuje ochotu angažovat externí konzultanty. „Udržitelnost rezonuje i u velkých partnerů, ať už jsou to banky, pojišťovny, velké korporace. Objevuje se i v reklamách, které vidíme v médiích. Skutečně se všechny velké firmy snaží být udržitelné – zelené, elektromobilizované,“ vysvětluje Svobodová.

Povinnost určitě dopadne na firmy, které jsou navázané na subdodavatelské řetězce. Další varianta je, že banky budou od klientů vyžadovat určitou míru udržitelného chování. „U žadatelů o úvěry budou zvýhodňovat ty, kteří půjdou po zelené cestě. Udržitelnost je téma, které hodně rezonuje. Na druhou stranu to malé firmy vnímají jako něco, co není úplně priorita všech priorit,“ podotýká Svobodová.

Udržitelné obaly jsou drahé, plast stále vede

Řada firem má zájem o udržitelné obalové materiály, kvůli vysokým cenám si je ale nemohou dovolit a zůstávají u plastů. „Výrobci výživových doplňků a potravin říkají: Kdybychom udržitelné obaly promítli do ceny konečného výrobku, nejsme konkurenceschopní. Touto cestou se chceme vydat, ale ještě hledáme a zvažujeme, co všechno si můžeme v rozpočtu dovolit,“ objasňuje situaci firem Svobodová.

Kdyby společnosti měly jasné vize návratnosti investic a dostatek financí, postoj k udržitelnosti by se mohl změnit. „Třeba se dočkáme nějakých dotačních titulů pro malé a střední podniky. Všichni hledíme do nového roku s nadějí, že situace bude stabilnější, a hlavně že se zlepší legislativa. Bohužel jsou některé věci, které příliš nepotěší, třeba nový zákoník práce a s tím související změny,“ dodává na závěr Svobodová.