Většina Čechů chce do důchodu před šedesátkou, ale peníze jim podle dat často nevystačí ani na základní životní úroveň. Podle produktového analytika Vojtěcha Šmajera z OVB Allfinanz je situace alarmující. V rozhovoru pro pořad eMoney na platformě FocusOn rozebírá konkrétní čísla, časté chyby ve spoření i to, proč nestačí spoléhat na stát. A připomíná jednoduché pravidlo: na důchod potřebujete mít zainvestováno minimálně tolik, kolik stojí polovina bytu.
Podle průzkumu OVB Allfinanz by většina Čechů (60 %) ráda odešla do důchodu nejpozději v 60 letech. Důvodem je především zhoršující se zdravotní stav po této věkové hranici. Jenže demografická realita říká něco jiného – dožít se devadesátky už dnes není výjimka, ale stále častější scénář. „Pokud se dožijete devadesáti, peníze vám musí vystačit na třicet let bez příjmu. A to začíná být problém,“ varuje Šmajer.
Zatímco před několika dekádami stačilo na důchod spořit krátkou dobu, dnes je situace jiná. Představa, že se o nás postará stát, je podle analytika iluzorní.
Důstojný důchod? Aspoň 70 % čisté mzdy
Kolik je vlastně potřeba? V ideálním případě by důchod měl dosahovat 70–80 % čisté mzdy před odchodem do penze. To je hranice, kdy si lze udržet důstojnou životní úroveň. Pokud někdo plánuje trávit důchod například ve Španělsku, bude částka ještě vyšší.
„Nemůžeme říct jedno číslo pro všechny. Ale víme, že pokud se chceme přiblížit reálné spotřebě, potřebujeme měsíčně odkládat v průměru mezi 1 500 až 6 000 Kč – a to alespoň od dvaceti let,“ vysvětluje Šmajer.
Spořicí účty a stavební spoření? Špatná volba
Z průzkumu OVB vyplynulo, že čtyři z pěti nejčastěji využívaných spořicích nástrojů jsou pro důchod zcela nevhodné. Češi stále preferují konzervativní produkty jako běžné účty, spořicí účty nebo transformované penzijní fondy.
„Tyto nástroje nedokážou peníze dlouhodobě zhodnotit. Naopak, po zdanění ztratíte i ta drobná procenta, která si myslíte, že vyděláváte,“ říká Šmajer.
Averze k riziku je u českých investorů stále silná. Až 40 % respondentů by ukončilo investiční smlouvu už při 15% propadu portfolia, přestože takové propady jsou běžné a návrat k původní hodnotě může trvat jen několik měsíců.
Investiční strategie podle věku: Dvacátníci mají výhodu
Dvacetiletí až pětadvacetiletí lidé mají při důchodovém investování nejlepší výchozí pozici. Díky delšímu investičnímu horizontu si mohou dovolit odkládat nižší částky.
„Dvacátníci jsou v pohodě, pokud odkládají mezi 1 500 a 6 000 Kč měsíčně a postupně to navyšují s růstem příjmů. U čtyřicátníků už nastává zlom. A padesátníci? Těm často nestačí ani 10 000 Kč měsíčně,“ uvádí Šmajer.
Doba investice je klíčová – kdo začne pozdě, nemůže očekávat vysoký výnos, i kdyby do fondu vkládal vysoké částky. Složené úročení totiž potřebuje čas, ne pouze peníze.
„Vklad do kolébky“: 180 tisíc při narození zajistí důchod
Jeden z nejzajímavějších modelů, se kterým analytik pracoval, spočívá ve vkladu 180 000 Kč při narození dítěte. Pokud jsou tyto peníze zainvestované s průměrným výnosem 7 %, dítě si v 60 letech sáhne na portfolio o hodnotě přibližně 10 milionů korun.
„To dítě nemusí během života investovat ani korunu. A přesto bude mít silný základ na důchod,“ konstatuje Šmajer.
Takový „vklad do kolébky“ se podle něj může stát největší hodnotou, kterou dítě od rodičů dostane. Výhodou je, že čas zde hraje extrémně silnou roli – pět let investování ve 25 letech má větší dopad než dvacet let investování po padesátce.
Základní pravidlo: mít na důchod půlku bytu
A kolik tedy skutečně potřebujeme mít naspořeno? Odpověď může být jednodušší, než se zdá. „Pokud nemáte zainvestováno alespoň tolik, kolik stojí polovina malého bytu, tak nejste připraveni,“ říká Šmajer.
V regionech, kde metr čtvereční stojí okolo 80 000 Kč, jde při velikosti bytu 30 m² o částku kolem 2 milionů korun. A i to je jen minimum – podle očekávané inflace a růstu cen nemovitostí se tato částka bude neustále zvyšovat.
Nemovitosti versus akcie: Proč není dům vždy výhra
Češi milují nemovitosti – ale často jim nerozumí. Koupit dům v pohraničí bez infrastruktury může být investiční past.
„Znám lidi, kteří mají obrovské domy v lokalitách, kde je neprodají. Takové majetky pak nejsou likvidní a často ani reálně nemají hodnotu, kterou si myslíme,“ upozorňuje analytik.
Statisticky však platí, že ti, kdo bydlí ve vlastním, mají majetek v milionech. Ti v nájmu zpravidla jen ve statisících. Proto Šmajer doporučuje kombinovat nemovitosti ve vhodné lokalitě s diverzifikovanými finančními investicemi.
Státní důchod? Jen základní pojistka
A co když si člověk neodkládá vůbec? Bude důchod alespoň od státu?
„Důchody budou. Ale budou nízké. Budou to jen minimální částky, které vám zabrání skončit na ulici – rozhodně ne nástroj pro udržení životní úrovně,“ říká Šmajer.
Zatímco v roce 2012 stačilo na důchod 25 let pojištění, dnes už musíte mít odpracováno 35 let, na předčasný důchod 40. Stát si tak nenápadně upravuje pravidla, aby nemusel tolik vyplácet. Demografické trendy přitom hovoří jasně – populace stárne a ubývá těch, kdo na důchody přispívají.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
- Jak reagovali respondenti průzkumu na konkrétní investiční situace v roce 2024?
- Proč je emocionální reakce na pokles portfolia klíčová pro dlouhodobý výnos?
- Jaké jsou konkrétní příběhy lidí, kteří podcenili investování ve 40 letech?
- Proč je dědictví ve formě nemovitosti často přeceňované?
- Co by měl udělat člověk, kterému zbývá do důchodu jen 10 let?
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
