Česká architektura neexistuje, říká výrobce oken. Sám stojí za nominovaným projektem

Objevil se ve výběru Forbes 30 pod 30, rozvíjí stoletou rodinnou firmu a stojí za projektem Spoj, který získal nominaci na Českou cenu za architekturu 2026. Jakub Janošík přitom není vystudovaný architekt. Z klasických eurooken pomohl vytvořit designový produkt. V pořadu Next Stop Jana Klašky na platformě FocusOn popisuje proměnu rodinného podniku i jeho další plány.

Spotify

Janošík vystudoval komerční právo a řízení firmy. Když kolem roku 2012 nastoupil do obchodu rodinného podniku, měl prodávat tehdejší produkci, především klasická eurookna. S příchodem zajímavějších projektů ale začal vidět jejich limity.

,,Byl jsem jeden z řady a já jsem s tím úplně nesouzněl. Přicházely takové pěknější domky a viděl jsi reakci na ten produkt, že se jim to tam úplně nehodí,“ vzpomíná Janošík. Právě tady začala postupná proměna firmy. O okně přestali přemýšlet pouze jako o stavebním prvku a začali se na něj dívat jako na kus nábytku. Cílem byly čisté linie, minimalismus a propracované detaily. Inspiraci hledal u výrobců nábytku i na cestách do Stockholmu za designem.

Od klasických eurooken k designu

,,Dřevěná okna byla v té době vnímána jako podřadný produkt. Trendem byl plast a hliník, dřevu doba úplně nepřála. My jsme se ale chtěli zaměřit právě na design dřevěných oken,“ vysvětluje Janošík.

Věrnost dřevu vycházela z historie rodinného podniku. ,,Firma má dnes přibližně 100 let od první písemné zmínky a celou dobu to byla stolárna. Práce se dřevem tak přišla přirozeně. Ani v době, kdy mu trh nepřál, jsme se nerozhodli uhnout někam jinam. Myslím si, že kdo vnímá dřevo a všechny jeho přednosti, k plastu ani hliníku by neuhnul,“ říká.

Složitější bylo rozhodnout, co dál nevyrábět. Pokud se podnik chtěl profilovat jako výrobce designových oken, nemohl podle Janošíka současně pokračovat se vším ostatním. Skončit tak měla eurookna i špaletová okna, která firmu tehdy živila. Právě tento krok patřil k obtížnějším momentům rodinných debat.

Magnety umožňují posouvat až tunové konstrukce

Vedle vzhledu začala firma řešit také rostoucí technické nároky architektů. ,,Architekti chtějí větší otvory, chtějí otevírat větší plochy a před námi vždy stálo, jak na to reagovat,“ popisuje Janošík. Jedním z řešení se stala okna, která levitují na přepólovaných magnetech. Díky technologii převzaté z Itálie a přizpůsobené pro použití v oknech lze posouvat konstrukce o hmotnosti až jedné tuny.

Mezi náročné realizace patřilo také osazování jedenáctimetrových skel v jednom kuse v Praze. Obtížnost zakázky ale neurčují pouze rozměry. ,,Často jsou to unikátní detaily na míru a drobnější věci,“ připomíná Janošík. Jako příklad zmiňuje dům na Kozině, kde firma řešila přibližně 15 oken a jejich detaily přizpůsobovala konkrétní stavbě.

Designová okna chtějí nabídnout i pro běžnější domy

Individuální řešení však mají svou cenu. Janošík připouští, že v Česku vzniká řada kvalitních staveb, pro které je současná nabídka firmy příliš drahá. Podnik proto zvažuje, jak produkt optimalizovat, aby byl dostupný i pro běžnější architekturu. Zakázkové výroby se ale vzdát nechce. ,,Nikdy nechceme zaříznout tu cestu dělat unikátní věci pro unikátní domy,“zdůrazňuje.

Další příležitostí je zahraničí, kde podle něj mají potenciál současné výrobky i připravované novinky. Samotný produkt ale k expanzi nestačí. ,,Jedna věc je produkt a druhá věc je mít to manažersky zvládnuté, což je u nás možná ten větší zádrhel,“ přiznává Janošík.

Dřevo doplní mosaz, bronz i nerez

Firma nyní připravuje okna, která kombinují dřevo v interiéru s vnějším kovovým opláštěním. Janošík zmiňuje mosaz, bronz, korten či nerez. Materiály mají dřevo chránit a současně dodat domu výraznější charakter. Původně chtěli novinku představit na Designbloku, uvedení ale odložili o rok, protože produkt ještě nebyl dostatečně dotažený.

Vedle vývoje výrobků podnik zkouší také možnosti umělé inteligence a zavádí první firemní agenty. Do samotné výroby ale AI zatím neproniká. U oken jde podle Janošíka o desítky až stovky tisíc a případná chyba by byla nákladná. ,,V momentě, kdy ti někde řekne: Promiň, zkusím to ještě jednou, tak to si úplně nemůžu dovolit,“ vysvětluje.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast a dozvíte se:

1. Jak se do projektu Spoj promítla podoba tradičních valašských stodol?
2. Proč podle Jánošika české architektuře chybí jasná identita?
3. Jaký vlastní projekt připravuje už přibližně deset let?
4. Proč by si troufl navrhnout dům pro sebe, ale váhal by u jiného zákazníka?
5. Co mu přináší střídání života mezi Valašskem a Prahou?