Až 45 tisíc měsíčně si u nás vydělají handicapovaní. Panují o nich předsudky, říká Kosour

Více než milion osob v Česku má zdravotní postižení, které jim může zkomplikovat uplatnění na trhu práce. Východisko nabízejí sociální podniky, které vytvářejí speciální pracovní místa. „Mnohdy ti lidé třeba jen nemohou pracovat 8 hodin denně kvůli fyzickému nebo psychickému problému. Pořád máme zažité předsudky z dob komunismu,“ říká Zdeněk Kosour, zakladatel spolku Deklarace odpovědného podnikání.

Co si představit pod pojmem odpovědné sociální podnikání? Podle Zdeňka Kosoura je to podmnožina celého chráněného trhu práce. „Na chráněném trhu se pohybují podniky, které zná většina z nás. Jsou to třeba chráněné dílny a podobně. Těch podniků je okolo 4000. Určitá část z nich se rozhodla jít modernějším, evropským způsobem a přihlásila se k principům sociálního podnikání,“ vysvětluje Kosour.

Takových podniků je podle něj několik stovek. Od státu mají stejné benefity jako ostatní společnosti na chráněném trhu práce, investují ale daleko více do rozvoje svých zaměstnanců, třeba do psychosociální podpory. „Vrací například 50 % zisku zpět do rozvoje společnosti nebo zapojují své zaměstnance do spolurozhodování, kam by ta firma měla směřovat,“ říká Kosour.

Už dávno nejde jen o korálky

Existuje několik typů sociálních podniků. „Máme enviromentální podniky nebo podniky, které se věnují zemědělství – třeba sociální farmy. Největší část tvoří podniky v gastronomii, ale dělají se stále více i sofistikovanější věci, třeba IT testování. Můj domovský podnik pomáhá bankám třeba s digitalizací nebo jednodušším programováním. A například sociální podnik Revenium má bioplynku,“ dává Kosour příklady, jak se mohou handicapovaní uplatnit.

„Už to dávno není o tom, že by podniky a zaměstnavatelé handicapovaných řešili jenom jednoduché práce – nějaké korálky nebo kolektování. Ten fokus je čím dál složitější,“ dodává.

Finanční ohodnocení se liší obor od oboru. „Tím, že je to sociální podnikání a ne nezisk, platí úplně stejné nemilosrdné principy tržního hospodářství. U nás v sociálním podniku si kolegové při plném úvazku mohou vydělat až 45 tisíc korun, protože ta práce je odpovědnější a sofistikovanější. Jiné práce mají podobně jako na běžném trhu nižší ohodnocení. Není v tom nějaký extrémní rozdíl,“ nastiňuje Kosour platové podmínky handicapovaných zaměstnanců.

Handicapovaní mohou podat stejný výkon jako zdraví lidé

„Obecně funguje takové přesvědčení, že člověk s handicapem je vozíčkář nebo je slepý. Ta šíře handicapu je ale obrovská a velmi často to jsou lidé, kteří mají úplně stejný výkon práce jako lidé bez handicapu, ale nedovedou pracovat 8 hodin denně. Pracují třeba jenom čtyři kvůli nějakým fyzickým nebo psychickým problémům,“ vyvrací Kosour rozšířenou mylnou představu. „V našem podniku mají někteří kolegové s handicapem často lepší a větší výkon než kolegové bez handicapu,“ dodává.

Vedle nedostatečného povědomí veřejnosti o sociálním podnikání je podle Kosoura problém i chybějící legislativa. „Po dlouhých letech je zákon o sociálním podniku ve vnějším připomínkovém řízení. Vypadá to, že se i Česká republika konečně dočká zákona, který má strašná spousta zemí v Evropě i ve světě,“ říká Kosour.

Ve společnosti jsou pořád obavy zažité z dob komunismu

Mezi veřejností i firmami pořád přetrvávají zažité obavy z minulého režimu. „Občané s nějakým zdravotním postižením se zavírali do zámečků, aby nebyli moc na očích. Doba se posunula, ale pořád fungují zažitá schémata,“ popisuje Kosour. 

„Firmy přicházející do styku se sociálním podnikem ale zjišťují, že sociální podniky mohou být zajímavým pomocníkem. I vzhledem k tomu, že je dnes na trhu práce těžké kvůli nízké nezaměstnanosti najít kapacity. I když tam na začátku jsou očekávání, že je budou brzdit v plnění cílů, tak se to nepotvrzuje, a i proto trh sociálních podniků roste,“ poukazuje Kosour. 

Na chráněném trhu práce pracuje přibližně 70 tisíc lidí. Počet lidí s invalidním důchodem a osob zdravotně znevýhodněných se ale šplhá ke statisícům. „Ten pool je skutečně velký. „Sociální podniky pomáhají těmto lidem otevírat pracovní příležitosti, protože firmy se je často bojí napřímo zaměstnat. Skrze spolupráci se sociálními podniky, které na sebe berou celou váhu podpory a práce s takovým zaměstnancem, se tak firmy mohou zapojit do integrace lidí s handicapem,“ dodává Kosour.

Zviditelnit sociální podnikání pomůže i Zlatá vážka

Měnit vnímání handicapovaných pomáhají i úspěšné projekty, jako je třeba už šestiletá spolupráce sociálního podniku Kolibřík CSR s ČSOB. „Za těch několik let jsme trochu změnili pohled na spolupráci s kolegy s handicapem, a to samozřejmě otevírá další možnosti i pro přímé zaměstnávání. Ten pozitivní příklad je strašně důležitý,“ zdůrazňuje Kosour.

Pořád totiž v této oblasti panuje jedno úskalí – společnosti se sice více otevírají handicapovaným, ale oni se k nim nehlásí. „Mají nějakou špatnou zkušenost. Někde nastoupili a někdo se jim smál. Nebo na ně byli tvrdší v plnění cílů a nepřizpůsobili pro ně práci. V tomhle mohou pomoci sociální podniky,“ říká Kosour.

Zviditelnit sociální podnikání má také soutěž Zlatá vážka, kterou pořádá Deklarace odpovědného podnikání ve spolupráci s ČSOB a Poslaneckou sněmovnou. Soutěž má šest kategorií a výherce v každé z nich dostane 100 tisíc korun na rozvoj sociálního podniku. Druhé a třetí místo zahrnuje placené poradenství. 

„Přihlášky 1. ročníku končí v průběhu léta a v listopadu na galavečeru na ministerstvu zahraničí v Černínském paláci budeme předávat ceny. Pro další ročník uvažujeme i o ceně veřejnosti,“ přibližuje soutěž Kosour.

Ve spolupráci s předsedkyní Poslanecké sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou se podařilo zapojit do projektu všechny poslanecké kluby, které mají své zástupce v hlavní porotě soutěže. „Ukážeme legislativcům příklady sociálního podnikání, což může být docela zásadní pro projednávání zákona o sociálním podniku ve sněmovně,“ uvádí Kosour.

Největší výzvy do budoucna

Za největší výzvu do budoucna považuje Kosour větší spolupráci s veřejnou správou. Už dnes by měly instituce při zadávání veřejných zakázek brát v potaz, pokud se přihlásí sociální podniky nebo vůbec podniky chráněného trhu práce. To ale podle Kosoura moc nefunguje.

Pomoci by měl zákon o sociálním podniku, díky němuž by měl vzniknout registr sociálních podniků, který by jim měl umožnit se daleko snáze ucházet i o veřejné zakázky. 

Zvláštní kapitolou jsou finance. Průměrný příspěvek od státu na jednu osobu na chráněném trhu práce je v současné době okolo 10 až 11 tisíc korun měsíčně. „Státu se to vrací ve velké míře zpět. Odvádíme daně a odvody a ten člověk nepobírá dávky. Je to win-win. I tak se nás týkají změny v rámci úspor, které se finišují ve sněmovně. Snažíme se to rozumně vybalancovat tak, aby ta podpora pořád dávala smysl a zároveň to bylo pro stát udržitelné. Musí to být win-win-win situace jak pro sociální podniky, tak pro stát a samozřejmě pro zaměstnance, o které jde nejvíc,“ uzavírá Kosour.