„Buď svůj život ukončím, nebo najdu jiné řešení.“ Jak psychedelika změnila život Jany Bednářové

Více než dvacet let bojovala s depresemi, úzkostmi a hledáním cesty, jak se uzdravit. Dnes stojí v čele nadačního fondu PSYRES, který pomáhá financovat výzkum psychedelik v České republice. Jana Bednářová byla hostem pořadu ScienceLab na platformě FocusOn, kde otevřeně popsala svůj osobní příběh, současný stav výzkumu psychedelik i důvody, proč může být právě psilocybin jednou z největších nadějí pro pacienty, kterým běžná léčba nepomáhá.

Spotify

Příběh Jany Bednářové nezačíná ve vědecké laboratoři ani ve výzkumném centru. Začíná u pacientky, která více než dvě desetiletí užívala antidepresiva, anxiolytika a absolvovala také hospitalizaci v Národním ústavu duševního zdraví.

Přestože vyzkoušela klasickou medicínu, psychoterapii i alternativní přístupy, dlouhodobě nenacházela řešení. Zlom přišel ve chvíli, kdy narazila na dokument Zázračné houby a začala se zajímat o léčebný potenciál psychedelik.

,,Do té doby jsem psychedelika považovala za drogy a nikdy bych si nic takového nevzala. Ale dostala jsem se do bodu, kdy jsem si říkala, že takhle už žít nechci. Buď svůj život ukončím, nebo najdu jiné řešení,“ popsala Bednářová.  Právě tato zkušenost ji nakonec přivedla nejen k vlastnímu uzdravení, ale také k práci v nadačním fondu PSYRES.

Třetina pacientů zůstává bez účinné léčby

Podle Jany Bednářové nejsou psychedelika náhradou antidepresiv. Řada pacientů na běžnou léčbu reaguje dobře a současná psychiatrie jim dokáže pomoci. Existuje však skupina lidí, pro které medicína stále nemá uspokojivou odpověď. ,,Přibližně třicet procent pacientů je rezistentních vůči běžné léčbě, vůči antidepresivům i dalším schváleným metodám. Pro takové pacienty často neexistuje účinné řešení,“ uvedla. 

Právě na pacienty s těžkými a dlouhodobými depresemi se dnes soustředí významná část psychedelického výzkumu. Podle Bednářové nejde o módní trend, ale o hledání nové léčebné cesty pro lidi, kterým dostupná medicína nepomáhá.

Účinek, který může přijít během jediného dne

Jedním z hlavních důvodů, proč psychedelika přitahují pozornost odborníků po celém světě, je rychlost jejich nástupu. Zatímco u klasických antidepresiv mohou pacienti čekat na efekt týdny nebo měsíce, u psilocybinu se podle některých studií dostavuje zlepšení výrazně rychleji.

,,Vědci o psychedelikách hovoří jako o látkách s rychlým antidepresivním účinkem. V některých případech se stává, že se pacient druhý den cítí bez deprese,“ vysvětlila Bednářová.  Současně ale upozorňuje, že výsledky nejsou univerzální. Některé studie ukazují pozitivní reakci u 50 až 70 procent pacientů, jiné potvrzují výrazné rozdíly mezi jednotlivými skupinami. Psychedelika proto rozhodně nelze prezentovat jako zázračný lék fungující u každého. 

Nejde o pilulku. Rozhoduje práce po terapii

Jedním z největších omylů podle Bednářové je představa, že psychedelika sama o sobě člověka uzdraví. ,,Psychedelika nejsou pilulka, kterou si dáte a máte hotovo,“ zdůraznila během rozhovoru. 

Klíčovou roli hraje následná psychoterapie a práce s tím, co člověk během sezení prožije. Psychedelika podle odborníků vytvářejí takzvané neuroplastické okno, které může trvat přibližně šest týdnů. Právě v tomto období má pacient možnost měnit dlouhodobé vzorce myšlení, chování a vztahů.

,,Záleží na tom, jak toto období využijete. Jestli budete ochotni podívat se na nefunkční vzorce ve svém životě a něco změnit,“ uvedla Bednářová. 

Mikrodávkování je populární. Věda je ale opatrnější

Velkou pozornost dnes přitahuje také mikrodávkování psychedelik, o kterém se pravidelně diskutuje v podcastech i na sociálních sítích. Podle Bednářové však současná vědecká data zatím nepřinášejí jednoznačné důkazy o jeho účinnosti. ,,Klinické studie nepodporují tvrzení, že mikrodávkování má významný efekt. V tuto chvíli nemáme dostatek vědeckých dat, abychom mohli říct, že jde o prokázanou léčebnou metodu,“ uvedla. 

Sama přitom připouští, že právě první mikrodávka jí podle vlastních slov pomohla zvládnout vysazování antidepresiv a dala jí naději pokračovat dál. ,,Nevím, kde bych dnes byla, kdybych mikrodávkování neabsolvovala. Minimálně mi dalo naději a čas hledat další řešení,“ řekla. 

Největší riziko? Samoléčba

Přestože se o psychedelikách stále častěji mluví jako o budoucnosti psychiatrie, Bednářová opakovaně varuje před experimentováním bez odborného dohledu. Před zařazením do léčby pacienti absolvují rozsáhlá psychiatrická a zdravotní vyšetření. Posuzují se například psychózy v rodině, schizofrenie, bipolární porucha, některé poruchy osobnosti nebo závažná kardiovaskulární onemocnění. 

,,Za žádných okolností bych lidem nedoporučovala, aby do toho šli na vlastní pěst. Pokud mají psychické problémy, měli by se obrátit na odborníky,“ apeluje.  Podle ní je zásadní nejen samotná látka, ale také bezpečné prostředí, přítomnost lékaře a psychoterapeuta a následná integrace prožitku do běžného života.

Víra a vztahy

Rozhovor se nevyhnul ani osobní zkušenosti Jany Bednářové. Ta otevřeně popsala, že psychedeliky asistovaná terapie změnila nejen její psychický stav, ale celý život. ,,Na začátku té cesty jsem měla o třicet kilogramů více a celoživotně jsem v sobě cítila obrovskou prázdnotu. Nebyla jsem schopná cítit lásku druhých k sobě ani svoji lásku k druhým,“ uvedla. 

Podle svých slov dnes pět let neužívá žádnou psychiatrickou léčbu. Významnou roli v jejím příběhu sehrála také změna životního postoje a víra. ,,Otevřela jsem se něčemu, čemu jsem se celý život bránila. V mém případě to byla víra v Ježíše Krista,“ popsala.  Dodává, že právě změna pohledu na život jí pomohla postavit nové základy a vyrovnat se s traumaty, která si nesla mnoho let.

Česko legalizovalo léčbu psilocybinem. Teď začíná těžší část

Od 1. ledna 2026 došlo v České republice k významné legislativní změně. Léčba psilocybinem, tedy psychoaktivní látkou obsaženou v některých druzích hub, získala zákonný rámec pro využití ve zdravotnictví. Podle odborníků nyní bude klíčové vyřešit otázky úhrad, dostupnosti léčby a vzdělávání odborného personálu.

,,Aby to nebyla léčba pro bohaté, je potřeba zajistit úhradu a dostat ji především k těm pacientům, kteří ji skutečně potřebují,“ uvedla.  Podle jejích slov by se systém mohl začít výrazněji rozbíhat během druhé poloviny roku 2026. 

Český výzkum patří mezi světovou špičku, peníze ale stále chybí

Přestože je Česká republika malou zemí, v oblasti psychedelického výzkumu si vybudovala silné postavení. Podle Bednářové dnes mezi světovou špičku patří například profesor Jiří Horáček, doktor Tomáš Páleníček nebo doktor Filip Tylš. Do Česka navíc přijíždějí studenti a odborníci ze zahraničí, aby se učili od zdejších výzkumníků. Výhodou je také cena výzkumu.

,,Studie v České republice vycházejí dvakrát až desetkrát levněji než v Evropě nebo ve Spojených státech,“ uvedla Bednářová.  Paradoxně právě finance představují největší překážku dalšího rozvoje. ,,Máme excelentní odborníky, ale bez financí hrozí, že odejdou do zahraničí. Nabídky dostávají prakticky každý den,“ upozornila. 

Více než 600 studií mění pohled na psychedelika

Zatímco ještě před několika lety byla psychedelika pro většinu veřejnosti synonymem nelegálních drog, dnes se situace rychle mění. Podle Bednářové v současnosti probíhá ve světě více než 600 klinických studií zaměřených na psychedelika a stovky dalších již byly dokončeny. Některé společnosti se navíc dostávají do třetí fáze klinického testování. 

,,K psychedelikům se dnes přistupuje stejně jako k jakémukoli jinému léku. Musí projít stejnými procesy schvalování a stejnými nároky na vědeckou evidenci,“ uzavřela Bednářová. 

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak vypadala cesta Jany Bednářové od více než dvacetiletého užívání antidepresiv k úplnému vysazení léčby?
2. Co přesně pacient během psychedeliky asistované psychoterapie prožívá a proč mohou být některé zkušenosti velmi náročné?
3. Jaké konkrétní kontraindikace mohou člověka z léčby psychedeliky vyloučit?
4. Proč odborníci stále zpochybňují účinnost mikrodávkování navzdory jeho popularitě?
5. Jaké překážky musí Česká republika vyřešit, aby se léčba psilocybinem stala běžnou součástí zdravotní péče?