Česko nechce montovny. Investoři přestávají chtít Česko. To, že je křižovatkou Evropy, nestačí

Co potenciální zahraniční investory v Česku spolehlivě odradí? Nedostatečná infrastruktura, dlouhé povolovací procesy a odmítavý postoj vůči montovnám. Přitom jsou to moderní haly napěchované technologiemi za miliony eur, říká Aleš Zacha, vedoucí nové výstavby ve společnosti P3 Logistic Parks.

Největší devízou České republiky je její strategická poloha uprostřed Evropy a lidé s odbornou kvalifikací. Podmínky pro logistiku a lehký průmysl nejlépe naplňují průmyslové parky. Ačkoliv na první pohled vypadají všechny haly skoro stejně a nekomplikovaně, jejich stavba a provoz s sebou nesou řadu výzev i zásadních rozhodnutí. 

 „Náš business model spočívá v dlouhodobém vlastnictví budov,“ vysvětluje Aleš Zacha klíčovou premisu, která P3 předurčuje k udržitelné výstavbě. Musí být kvalitní, nadčasové, a přitom reflektovat aktuální trendy. Návratnost investic do takového podnikání je pak 10 až 15 let.  

Udržitelné a high-tech

To, že haly do jisté míry vypadají stejně, je paradoxně proto, aby vyhovovaly potřebám nejrůznějších nájemců, kteří se v nich v průběhu let vystřídají. Kromě standardizované podoby, co se týče tvaru a výšky, musí reflektovat nejnovější trendy v oblasti udržitelné výstavby. „Česká republika naštěstí včas zachytila nástup udržitelnosti a v evropském srovnání jsme trendsetteři. My stavíme haly, které disponují certifikací BREEAM nejčastěji na úrovni Excellence. Mají lepší fasády a izolace, a tak se v nich nemusí tolik topit. K nižší spotřebě přispívá LED osvětlení, pracuje se také s dešťovkou,“ říká Aleš Zacha a potvrzuje, že to jde ruku v ruce s nároky firem a vůbec celého dodavatelského řetězce především v otázce uhlíkové neutrality. „Budova pak v takové situaci hraje velkou roli,“ dodává. 

Dnes už leckde dochází k bourání starších průmyslových hal, které již aktuálním požadavkům nevyhovují, a staví se nové. I je může za dvě, tři dekády potkat podobný osud, a proto je důležité, aby se stavěly z recyklovatelných materiálů. Že by ale v blízké budoucnosti vypadaly úplně jinak, to si Aleš Zacha nemyslí: „to by jedině musely ovlivnit nové výrobní a skladovací procesy, a technologie.“ 

Právě automatizace a robotizace hraje při výstavbě hal stále větší roli. Od perfektně rovné podlahy až po specifické uspořádání haly na míru různým zakladačům a dopravníkům. „Haly jsou dnes napěchované technologiemi za miliony eur,“ prozrazuje Zacha a dodává, že leckdy se na dodání technologie čeká déle než na výstavbu haly samotné.  Postavit halu lze koneckonců za několik měsíců, to, co výstavbu nejvíc prodlužuje, jsou ale povolovací procesy. 

Stavební legislativa je noční můrou developerů

Stavební zákon představuje v České republice i nadále zásadní téma, a podle Aleše Zachy se situace v oblasti stavební legislativy nezlepšuje: „lhůty pro povolení jsou dlouhé a hlavně nevymahatelné.“ Pokud se schvalování povolení u úředníků zadrhne, může to vést k výraznému zpoždění v realizaci stavby, někdy i o několik měsíců. „Kdyby se lhůty dodržovaly, jsme schopni kalkulovat, předvídat a plánovat. Stavba samotná, to už je pak jen taková třešnička na dortu,“ říká Aleš Zacha.

Pouze atraktivní lokalita již nestačí

 „Když se zahraniční investor rozhoduje, kam v Evropě investovat, Česká republika stále ještě patří mezi země, o kterých uvažuje. Avšak poté nastupují další důležité faktory, jako je stav infrastruktury a přístup státu k zahraničním investorům, který často nepůsobí příliš přátelsky,“ přemýšlí Aleš Zacha nad důvody, proč se investoři nakonec přesunou do Polska, kde byznys a stát fungují v synergii, nebo Maďarska či Rumunska.

Přesto platí, že pro svět logistiky, a úspěšnost logistických parků především, je dobré umístění alfou a omegou. „Co se týče lokalit, ty budou asi pořád stejné,“ dodává Aleš Zacha na závěr: „u velkých měst, u dálnic, v dostupné vzdálenosti pro lidi.“