Budoucnost vodíku v Česku v roce 2023? Vláda je pozitivní, investoři rozmrzelí

V pátek skončila odborná konference s názvem Hydrogen Days 2023, která 3 dny v Praze hostila experty na vodíkové technologie z celého světa. Mohli jsme na ní slyšet novinky ve výzkumu a vývoji vodíkových technologií, ekonomické aspekty výroby a distribuce vodíku v České republice, výhody a nevýhody vodíkových spalovacích motorů i další důležitá témata. Vláda vnímá rychlost vývoje vodíkových technologií v Česku pozitivně, investoři a průmysl naopak bijí na poplach.

Zájem českých firem i veřejných institucí o vodíkové technologie setrvale roste. Vodík se začíná nejviditelněji prosazovat především v dopravě – přibývá plnicích vodíkových stanic a již několik měst testovalo či bude testovat autobusy městské hromadné dopravy na vodíkový pohon. Nedávno byla v České republice představena i vlaková souprava používající jako palivo právě vodík. 

Síkela: Inovativní technologie podporujeme, možný je i dovoz zeleného vodíku ze zahraničí 

Plány na rozvoj vodíkových aplikací má podle vlády Česká republika celou řadu – projekty na výrobu vodíku například v Moravskoslezském, Ústeckém či Středočeském kraji, projekt na využití odpadního vodíku z chlor-alkalické elektrolýzy v Ústí nad Labem k pohonu vodíkových autobusů, studie a pilotní projekty v rámci přípravy plynovodní infrastruktury na nahrazení zemního plynu vodíkem či konstrukce nákladního automobiludo složitých terénů s palivovým článkem na vodík.

„Vodík vnímáme jako důležitý nástroj k dosažení emisních cílů a zajištění transformace českého průmyslu. V úzké spolupráci s dalšími ministerstvy budeme dále rozšiřovat podporu vodíkových projektů v oblasti mobility, výroby vodíku, vývoje a výroby vodíkových vozidel a inovativních vodíkových technologií. Diskutujeme také různé možnosti zajištění dopravy zeleného vodíku a jeho derivátů ze zemí, kde mají přebytek obnovitelných zdrojů, tak, aby tento vodík mohl být efektivně využit naším průmyslem,“ uvedl ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela. 

Do opozice k němu se staví čeští průmyslníci a investoři do vodíkových technologií. „Vláda se kvůli vodíku chce scházet jednou ročně. Co myslíte, že se vyřeší? Kam se posuneme?“ kroutí hlavou vítkovický miliardář Jan Světlík a dodává, že oproti našim západním sousedům žijeme ve vodíkovém pravěku. „Teprve minulý rok jsme otevřeli první veřejné čerpací vodíkové stanice. Opravdu jsem doufal, že nebudu muset být první.“

Druhý moravskoslezský kapitán průmyslu Pavel Juříček kroutí rameny nad dovozem zeleného vodíku. „Nechápu, proč bychom měli dovážet zelený vodík, když si tady můžeme velmi levně vyrobit vodík bílý z odpadu z chemiček, se srovnatelnými vlastnostmi jako má vodík zelený.“ A rozčileně dodává, že odpad vzniká tak jako tak a je hřích ho nevyužít a dále nezpracovat. Zároveň upozorňuje, že německá a rakouská vláda aktivně podporují násobky vodíkových projektů než Česko a třetina z toho je právě na bílý vodík. „Oni si ho tam pro své potřeby levně vyrobí, a nám budou prodávat drahý zelený. Jsme opět papežštější než papež.“

Hladík a Bartoš: Vodík pomůže transformaci uhelných regionů i splnění klimatických cílů EU

Juříčkovi oponují ministři Hladík a Bartoš. Podle nich je zájem státu o rozšíření vodíkového hospodářství daný i jeho pozitivním dopadem na životní prostředí a to plní vodík vyrobený pomocí obnovitelných zdrojů energie.

„To je nesmysl, musíte se podívat na celý investiční cyklus. Kolik uhlíku se celkem vyprodukuje při výstavbě solárních panelů nebo větrníků. Odpad chemiček už máme tak jako tak, další CO2 jeho využitím nevznikne. Odpad se pouze vyčistí,“ oponuje rázně Juříček, jehož projekty mají, na rozdíl od české kotliny, úspěch právě u našich německých a rakouských sousedů.

Podpora vodíku z veřejných zdrojů

Podle Hladíka je využívání vodíkových technologií u nás stále v počátcích, ale český průmysl si s masivnějším přechodem na vodík poradí. Významně pomoci má i podpora z veřejných zdrojů. „Český průmysl je inovativní a vysoce adaptabilní, a proto věřím, že si dokáže poradit s výzvami, které využití vodíku přináší, včetně budoucího snížení nákladů na jeho výrobu,“ uvádí Hladík a dodává, že na rozvoj vodíkové ekonomiky budou vypsány dotační programy – ať už na produkční kapacity, související infrastrukturu, či vývoj a inovace.

Investoři a zástupci průmyslu jsou jiného názoru: „Potřebujeme především předvídatelné investiční prostředí, daná pravidla hry. Role státu není křivit tržní prostředí a něco dotovat, ale dávat pevný a předvídatelný rámec, aby si soukromé firmy mohly spočítat návratnost a výhodnost projektů,“ říká Filip Dvořák z Hospodářské komory pro Prahu 1. Souhlasí s ním Mirek Topolánek: „Celý investiční cyklus musí být uchopitelný a transparentní. Schopné firmy najdou řešení samy. Problém je, když se podmínky neustále mění a koncepce jsou překonané ještě před svým uvedením v platnost.“

Pavel Juříček by naopak větší státní podporu uvítal: „Oproti Německu, které masivně vodíkové projekty podporuje, stát investuje halíře.“ „Debata o zacílení podpory vodíkových technologií z evropských fondů se v České republice teprve rozbíhá,“ říká Ivan Bartoš, ministr pro místní rozvoj ČR. 

Vodík jako podpora při transformaci uhelných regionů

Podle ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše bude urychlení výstavby výroben obnovitelného a nízkouhlíkového vodíku klíčové pro dosažení klimatických cílů Evropské unie, stanovených na polovinu tohoto století. 

„Důležitou roli bude hrát mimo jiné i při transformaci českých uhelných regionů, kterou Ministerstvo pro místní rozvoj intenzivně podporuje. Zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na celkovém energetickém mixu si v blízké době zřejmě vyžádá také rozšiřování kapacit paroplynových elektráren,“ uvádí Bartoš. Stejně jako některé okolní státy by podle něj měla i Česká republika usilovat o to, aby v nich bylo možné spalovat také vodík.

Galerie