Od kdy dávat dětem kapesné? Funguje systém tří hromádek, říká odborník na finance

Robotizace se dotýká i takzvaných bílých límečků. Umělá inteligence má v budoucnu nahradit daňové poradce nebo advokáty. Týká se to i finančních poradců? Povede nás v budoucnu k finančně zodpovědnému životu aplikace, nebo dáme přednost profesionálům s emocemi? A jak jsou na tom děti s finanční gramotností? Na tyto a další otázky odpoví Martin Loubr, člen představenstva společnosti IMG.

Robotizace, respektive digitalizace a automatizace se začíná prolínat i do byznysu, jako je ten váš – finanční poradenství. Jak přesně tento proces probíhá?

Mohu potvrdit, že robotizace, respektive technologický vývoj do našeho byznysu vstupuje každý den. Kdybych měl říct svůj pohled, tak si myslím, že procházíme dynamickou evolucí, v některých směrech i revolucí. Vznikají nové služby, vznikají nové produkty a to, co mě velmi těší je, že v centru dění a všeho toho, co vytváříme, je klient. Díváme se na zákaznickou zkušenost, díváme se na to, jak přinášet našim klientům nové produkty, nové služby. Díváme se na to, aby procesy, se kterými přichází náš klient do kontaktu, byly jednoduché a uživatelsky příjemné. No a když se na to podíváme pohledem naší společnosti, tak v naší firmě je to hodně o tom, že se spoustu věcí stále učíme. Je to o přemýšlení našich lidí, o tom mindsetu, kdy některé procesy a postupy, které máme dlouhodobě zafixované, se dynamicky mění. Učíme se nová slova, učíme se nové postupy a procesy. Takže mnohdy je to spíš o našich hlavách, jak dokážeme s tím, co nám technologický svět přináší, pracovat. Jedna věc je to, co máme doma – s čím mohou klienti díky našim poradcům pracovat, jaké nástroje jsme schopni klientům přinášet. A pak je tu to, co se děje mimo naši firmu – co přináší trh z hlediska poskytovatelů, ať už jsou to pojišťovny, banky, investiční společnosti a podobně. Na trh vstupují noví hráči, a i pro ně je svět finančního poradenství zajímavý. Takže svět nás ovlivňuje, ovlivnily nás regulace a my neustále přemýšlíme o tom, jak ten svět udělat jednodušší a klientsky zajímavější. 

A nebude do budoucna stačit, že by měl člověk v mobilu nějakou mobilní aplikaci, kde by si vaše služby mohl určitým způsobem odklikat? Nebo že budou komunikovat s nějakým, nechci říct robotem, jak si ho představujeme z filmů, ale s nějakou umělou inteligencí, která tímto způsobem může nahradit lidský faktor. 

To je zajímavá otázka, se kterou se setkávám poměrně často. Já si myslím, že se to nestane, že role poradce bude pro klienta vždycky důležitá, významná a zajímavá. Když se na to podívám svojí zkušeností, je to spíš o tom dodávat klientům a našim lidem dodávat nástroje tak, aby pro ně byl svět efektivnější. Ale ta komplexita poradce, emoce, které do toho obchodu patří, nadhled, tak já osobně jsem přesvědčen o tom, že to žádný stroj, robot, ani aplikace nenahradí. Pro takové ty běžné každodenní služby, každodenní servis, jako poslání platebního příkazu, vyfocení vozidla po škodě, a takovéto procesní věci to ano. Tam si myslím, že budou aplikace a různé nástroje velmi důležité a určité procesy to zjednoduší. Je spoustu věcí, které se velmi zrychlí, ale vysvětlování klientům, popisování parametrů a produktů, a spoustu takových těch věcí, které jsou mnohdy psané malým písmem pod čarou, tam si myslím, že bude do budoucna úloha poradce nezastupitelná. To, co bude z mého pohledu klást větší nároky na poradce, je to, aby se poradci neustále vzdělávali. Aby věděli, co se na trhu děje, aby měli určitý nadhled a dokázali klienty opravdu provázet jejich finančním životem – nebyli v uvozovkách jen prodejci produktů. Musí skutečně dokázat poskytovat poradenství, které bude mít přidanou hodnotu, kterou klient ocení a za, kterou je ochoten ji zaplatit. 

Vy jste mi už trochu odpověděl na moji další otázku, kde jsem se chtěl právě zeptat, jaké zásadní vlastnosti by moderní poradce měl mít. Dá se to jednoduše shrnout do několika základních bodů? Co vlastně od nich vy nebo váš klient očekáváte?

Když přijímáme nového kolegu do našeho týmu, tak jsou pro nás určitě významné nějaké hodnoty. Naše firma je třetí desetiletí na trhu a myslím si, že dosáhla řady velmi zajímavých úspěchů, má řadu zajímavých klientů, má několik desítek tisíc klientů, jejich rodin, podnikatelů, firemních klientů, o které se stará, a to, co je pro nás klíčové jsou hodnoty, na kterých naše firma stojí. Takže pro nás je velmi podstatné, abychom spolu souzněli na finančně poradenském trhu. Kdybych se vymezil, koho nechceme, tak například nechceme turisty, kteří hledají co největší provize. My hledáme lidi, kteří zapadnou do našeho týmu, mají skutečně klienta na prvním místě, budou cítit určitou sounáležitost s naší značkou a mají nadšení k finančně poradenskému řemeslu. Určitě musí být ochotní vzdělávat se a být ambiciózní, chtít si budovat dlouhodobou kariéru. Jsou to navíc podnikatelé, takže mají podnikatelského ducha a přemýšlí nad svou budoucností. A určitě je to také v nějaké vzájemné chemii, abychom k sobě měli vzájemné porozumění a naslouchali si. Určitě se díváme na reference, jak dlouho člověk někde působil, a jak působil. Dneska máte řadu informací, se kterými můžete pracovat. A pak je tu i ta druhá oblast, taková ta obecná pravidla jako bezúhonnost, odbornost, certifikace a podobně. Takže my zkrátka hledáme lidi, kteří to chtějí dělat dlouhodobě. Chceme mít ve firmě lidi, se kterými se sami rádi potkáváme a na které se těšíme. A současně vždycky víme, že na konci je klient. Neumíme si představit, že co rok by měl klient jiného poradce. To prostě dlouhodobě nechceme.

Mou další otázku možná kladete i těm vašim potenciálním budoucím zaměstnancům. Co byste dělal v situaci, kdybyste měl volný jeden milion korun. Jak s ním dnes zainvestovat? I když je pravda, že je otázka, jakou má jeden milion korun v dnešní době hodnotu, vzhledem k tomu, co se děje.  

Vy jste tak částečně odpověděl. Je to dobrá otázka. Zase, když byste si googlil obecné informace, tak se vždycky dostanete k takovému investičnímu trojúhelníku – riziko, vaše zkušenosti s investováním a na jak dlouho chcete investovat. Kdybych já se na to dneska díval svýma očima, tak vždycky potřebuju klienta znát. Potřebu vědět, v jaké je životní situaci, jak má staré děti, zdali chtějí studovat v Česku nebo v zahraničí, co dělá manželka, co dělá klient, jak je zajištěný, jestli už má nějaké nemovitosti vlastní na pronájem a podobně. Kdybych já měl dneska investovat, tak budu investovat do svého vzdělání. Do vzdělání své ženy a svých dětí. Alternativou může být podívat se na nějakou nemovitost. Je pravda, že za jeden milion korun si žádný byt nekoupím, ale možná, že by se dal někde najít nějaký pozemek, na které bych možná, když už nic jiného, mohl jen hospodařit. A možná bych tam jednou mohl něco produkovat – ať už zemědělského, nebo živočišného. A kdybych se na to podíval investičně, určitě bych se potkal s někým, komu důvěřuji, ať už je to bankéř nebo finanční poradce, a pobavil bych se s ním o tom, jaký mám horizont, jaké mám zkušenosti. Myslím si, že dneska jsou některé akciové tituly podhodnocené, takže se na trh dá vstoupit a investovat. Takže otázka komplexní, o které bychom mohli hovořit desítky a desítky minut. A já bych se vůbec nebál do toho investovat.

Jedno z ožehavých témat současnosti je důchodová reforma. Moje otázka je jednoduchá. Stát už desítky let v podstatě nic nedělá. Může se vůbec člověk, až bude starý, na stát spolehnout? Nebo opravdu už musí myslet jenom na sebe a musí si všechno řešit sám?

Za mě velmi dobrá otázka. Umím si představit, že co člověk, to názor. Kdybych já začal malinko zeširoka, je to takové celospolečenské a politické téma. Osobně bych příliš nevsadil na to, že nějaká důchodová reforma v dohledné době vůbec bude. Je to můj názor, nevsadil bych si na to a ten svůj názor opírám o nějakou historickou zkušenost. Myslím si, že v dohledné době je to spíše o změnách toho stávajícího systému. Dneska je vlastně i v celospolečenské a politické diskusi téma prodloužení věku odchodu do důchodu. Určitě se nějakým způsobem bude posilovat ten třetí pilíř, který dneska máme, kde si vlastně většina nás spoří, což je takové to důchodové penzijní spoření. Když se podíváme na demografický vývoj, od roku 2030 a dále budou odcházet do důchodů tzv. Husákovy děti. Už dneska je výrazný nepoměr mezi zaměstnanými a důchodci, takže vlastně čím dál tím více pracujících lidí odvádí do toho systému a ten systém je řádově stále minusový. Bavíme se o desítkách miliard korun každý rok a spíše ten deficit toho důchodového účtu narůstá. Takže za mě osobně se na stát nespoléhat a spořit si. Dobré je začít co nejdříve a těch alternativ, jak si spořit a jak k tomu přistupovat je celá řada. Někdo bude využívat důchodové penzijní spoření, někdo bude investovat prostřednictvím podílových fondů, někdo možná prostřednictvím umění, pokud se vyzná v obraze. Pokud se vyzná v zajímavých láhvích whisky a vína, bude investovat tam a někdo bude investovat do nemovitostí, ale principiálně je podstatné spoléhat se skutečně sám na sebe. A nůžky mezi dnešním průměrným důchodem a průměrnou hrubou mzdou se neustále rozevírají. A myslím si, že se dále rozevírat budou. 

Vy jste zmiňoval, že by si člověk měl nějakým způsobem spořit co nejdříve. Jak je to ale u té finanční gramotnosti dětí? Protože to je taky důležité téma. Existují nějaké obecné rady, kdy dávat dětem kapesné, nebo kdy je začít učit, protože nevím, jak to funguje na školách, ale nemyslím si, že se finanční gramotnost, kromě toho, že se učí matematika, nějak do hloubky probírá.

Jedna věc je nezastupitelná role rodičů a druhá je nezastupitelná role školy a vzdělávacího systému. Když bych se na to podíval z pohledu rodiče, umím si představit, že co rodič to jiný názor, a co rodina to jiný přístup. Kdybych měl říct svůj pohled na svět, tak bych začal děcka vzdělávat už od školky. Aby porozuměly tomu, co finance znamenají. Nemusíme se bavit o nějakých velkých částkách, ale učil bych je třeba mít 3 hromádky, ta jedna finanční hromádka můžou být takové ty každodenní výdaje. To znamená, chci si každý den koupit jedno malé lízátko, tak prostě budu mít nějakou hromádku, kterou budu využívat a ze které budu čerpat. Ta druhá hromádka může být něco pro radost. Budu si chtít jednou za měsíc koupit dobrou zmrzlinu nebo nějaký ledový čaj, tak mít něco, za co si můžu koupit věci pro radost. A ta třetí hromádka je rezerva. Nějaká železná rezerva na nenadálé výdaje, které mohou přijít – koupit sourozenci něco k narozeninám nebo k Vánocům, a podobně. A myslím si, že tady není na co čekat. Jakmile děcko začne vnímat a můžeme se s ním o těchto tématech bavit, měli bychom se s nimi bavit. A potom je tu ta nezastupitelná role škol, kdy si myslím, že nám dnes obecně ve vzdělávacím systému finanční gramotnost schází. Myslím si, že máme nějaké první vlaštovky o tom, že do vzdělávacího systému finanční gramotnost vstupuje, a myslím si, že to je dobře. Já finanční gramotnost vnímám tak, že je to jeden z klíčových prvků vzdělanosti. My jsme našim dětem založili účet, jak nejdříve to šlo, a začali jsme kapesné posílat tam. Náš systém byl relativně jednoduchý, domluvili jsme se na nějakém stropu a co ročník to stokoruna – takže první třída stokoruna, druhá třída dvě stě korun, a takhle jsme dětem postupně posílali něco na účet a učili je s tím hospodařit. Na první pohled to pro někoho může vypadat jako relativně vysoká částka. Na druhou stranu je potřeba si říct, že jsme si dohodli pravidla, k čemu kapesné slouží a jak ho naše děti mohou využívat. Takže ne vždycky je to jenom o té částce, ale i o tom, k čemu je částka určena. Takže vzdělávejme děti, nemějme to jako tabu, aby pochopily, co je to úvěr, co je to hypotéka, k čemu slouží pojištění, co je účet a co debetní karta. 

Ještě poslední téma, které bych chtěl zmínit, se týká hypoték. Všichni víme, jaká je situace. Teď už jsme ve fázi, kdy je velmi těžké pro průměrně vydělávajícího člověka, nedejbože v nějakém větším městě, vůbec hypotéku získat. Mojí otázkou je, jak to podle vás vlastně vypadá? Můžeme čekat nějaké oživení?

Je pravda, že ten hypoteční trh a dejme tomu trh úvěrů ze stavebního spoření skutečně v letošním roce významně poklesl. Kdybychom se podívali na zářijovou produkci, tak ta myslím, že meziměsíčně poklesla o 30 %, a ten letošní meziroční propad v hypotékách je dneska řádově už více než 80 %, což je dramatický propad. Nepochybně na to má vliv inflace a vůbec to, co se děje kolem nás. Myslím si, že průměrná úroková sazba je v této chvíli nejvyšší od roku 2010 a průměrná úroková sazba v září byla 5,83 %, což je zase nárůst řádově o desetinu, v porovnání se srpnem letošního roku. A prostě úrokové sazby rostou, a to má negativní dopad na poskytování hypotečních úvěrů. Do toho ekonomicko politická situace a obava z budoucího vývoje, ceny nemovitostí, které v této chvíli možná některé stagnují, a některé možná v určitých lokalitách mírně padají, ale bavíme se o jednotkách procent. Musíme se podívat na ro, že za poslední dekádu nemovitosti a jejich cena vzrostla minimálně dvojnásobně. Takže takováto mírná korekce na toho běžného člověka nemá až takový dopad. Do toho inflace, válka, energetická krize, cena materiálu. To jsou všechno prostě negativní prvky, které trh ovlivňují. Když bychom se podívali na nějakou budoucnost, tak i v predikci České národní banky stojí, že Česká národní banka očekává návrat, řekněme, k jednociferné inflaci. Je spíše druhá polovina příštího roku, možná až první polovina roku 2024, tam bychom se možná začali přibližovat inflačnímu cíli ČNB, který je na úrovni dvou procent, takže letošní rok už asi nedopadne. Pokud bych já měl říct svůj názor na nějaké významnější oživení trhu, tak bych se bavil o roku 2024 a dále. A potom ještě druhý aspekt, takový obecnější, který ale nejsem schopný na sto procent predikovat. Velmi zajímavé bude sledovat poměr vlastnické versus nájemní bydlení, kde už i dneska řada ekonomů a řada hráčů na trhu ovlivňuje, že prostě ten podíl toho nájemného bydlení poroste. My jsme v této situaci v řeči čísel, kdy jsme v České republice i z historických důvodů na úrovni řádově osmdesátiprocentního vlastního bydlení, takže 80 % občanů České republiky má vlastní bydlení, což v porovnání se zeměmi, jako je Rakousko a Německo, kde jsme tuším, kolem 60 %, a Švýcarsko na úrovni 30 %, tak my jsme úplně pólově někde jinde. Takže já si myslím, že i to vlastnické bydlení bude spíše ubývat a bude narůstat bydlení v segmentu nájemného bydlení. Takže to si myslím, že jsou takové trendy, které budou na trhu. Úroková sazba je nezanedbatelný parametr, protože, když se na to podíváme řečí čísel, tak vlastně při průměrné hypotéce, která je dnes někde na úrovni třech milionů korun, tak růst o jeden procentní bod znamená navýšení měsíční splátky zhruba o 1 500 korun, takže pokud jsem zmiňoval, že průměrná úroková sazba je 5,83, tak kdybychom to zaokrouhli, šestiprocentní sazba znamená nárůst splátky řádově o 7 000 Kč, a to už je pro ten rodinný rozpočet opravdu hodně.

Myslíte si, že je reálné, že by se hypotéky nebo úrokové sazby někdy dostaly na hranici dvou procent? Předloni touto dobou na této hranici ještě byly. 

Dobrá otázka. křišťálovou kouli nemám, ale kdybychom se na to opět podíval nějakou optikou historie, tak z mého pohledu se pod úroveň dvou procent, pokud nám zůstane česká koruna, minimálně v nějakém krátkodobém nebo střednědobém horizontu nepodíváme. Myslím si, že pokud se České národní bance podaří stlačit inflaci na cílovou hodnotu dvou procent, tak taková jako standardní a dobrá úroková sazba bude někde na úrovni tří až čtyř procent. A to si myslím, že bude výše úrokové sazby, která bude pro klienty přijatelná.