Přes 1 bilion korun míří z EU do Česka

Foto zdroj: Focuson.cz
Byznys 09. 06. 2022

Přes 1 bilion korun míří z EU do Česka

Jedná se o částku, kterou jsme od vstupu do EU nikdy v žádném programovém období neměli. Poprvé ve větší míře získají podporu i podnikatelé z Prahy, většina peněz ale půjde do zelené transformace české ekonomiky, jako jsou obnovitelné zdroje energie, energetické úspory, digitalizace podnikání, dále také na výzkum a inovace, říká Jakub Tomaštík, ředitel ČSOB EU Centrum.

Finance z Evropské unie jsou důležitým tématem pro mnoho českých firem, jakou částku bychom letos od EU mohli očekávat a pro koho budou peníze určeny?

Pro české podnikatele mám dobrou zprávu. V nadcházejících 7 až 10 letech přijde rekordní částka peněz. Když to spočítáme dohromady ze všech zdrojů, dostáváme se nad 1 bilion korun, což je částka, kterou jsme od vstupu do EU nikdy v žádném programovém období neměli. Také je to téměř dvojnásobná částka oproti tomu, co jsme dostali v posledních sedmi letech. A druhou velkou výhodou je, že velkou část těchto peněz, zhruba polovinu, český stát nebude muset spolufinancovat ze státního rozpočtu, to znamená modernizační fond nebo národní plán obnovy jsou v podstatě stoprocentně kryté ze zdrojů EU anebo z výnosu z proemisních povolenek. Český státní rozpočet k tomu nemusí nic přidávat, což je pro naše veřejné finance dobrá zpráva.

Pro koho jsou peníze určeny a kdo na ně nedosáhne?

V podstatě jsou určené pro podniky všech velikostních kategorií. Poprvé štědrou podporu budou moci získat i podnikatelé v Praze, protože ze strukturálních fondů, které jsme tady doposud měli v těch třech programových obdobích, tak Praha byla vždy velmi limitována. Měla malé částky peněz na vybrané aktivity. 

Proč to tak bylo?

Kohezní politika jako jedna z nejdůležitějších politik Evropské unie směřovala vždy k těm postiženým strukturálně se rozvíjejícím regionům a do těch bohatých mohla jít jenom v některých velmi dílčích opatřeních – a Praha má 128 % průměru HDP na obyvatele, takže patří mezi nejbohatší lokality v EU. Z kohezní politiky sem půjde zhruba 520 miliard korun, ale máme tady další velké zdroje peněz, a to je modernizační fond a národní plán obnovy. Tyto zdroje peněz jsou k dispozici podnikatelům v Praze. Podnikatelům všech velikostí, takže opravdu z pohledu veřejné podpory se dostáváme do období, které je bezprecedentní. Věřím, že na spoustu témat, která jsme s klienty řešit nemohli, tak dneska podporu budou schopni získat.

Co musí firma splnit, aby dosáhla na peníze, a jsou finanční limity? 

Důležité je vědět, do čeho chce firma investovat, a na základě investičních plánů jsme schopni posoudit, z kterého zdroje z těch tří hlavních pilířů – strukturální fondy, modernizační fond anebo národní plán obnovy – je možné záměr podpořit. Míry intenzity podpory jsou různé, můžou se pohybovat od 20 % až do 70 %, a to samé platí i o maximální výši dotace na jeden projekt. Může to být v řádu desítek i stovek milionů korun. Záleží, kde, z jakého zdroje se podpora žádá. Nicméně drtivá většina peněz dnes půjde na tzv. zelenou transformaci české ekonomiky. To znamená obnovitelné zdroje energie, energetické úspory a významná část půjde na digitalizaci podnikání. Třetí oblast, která vždy byla hodně podporovaná, je věda, výzkum a inovace. To jsou tři nejčastější témata, která s našimi klienty řešíme. Analýza zdrojů veřejné podpory vždy ukáže, kterou cestou jít, protože jsou dotace přímé – a pak jsou i podpory nepřímé (daňové pobídky), kdy může firma získat částečné nebo úplné daňové prázdniny. Vždy hledáme tu nejvhodnější formu. Ještě existují tzv. finanční nástroje, což jsou a budou velmi zajímavě zvýhodněné úvěry, například finančním příspěvkem, kdy firma může získat úvěr, který bude bezúročný, a zároveň jsou jim pak odpuštěny nějaké splátky. Proces získání finančního nástroje je mnohem jednodušší než získání přímé podpory, protože odpadají složitá výběrová řízení na dodavatele, odpadá sepisování náročné dotační žádosti. Celý dotační management je pak administrativně velmi jednoduchý a na finanční nástroje je vyčleněno 15 miliard korun. Připravují se například pro oblast čisté mobility. Myslím si, že bude velmi těžké najít nějaký bohulibý záměr, na který bychom nenašli nějakou veřejnou podporu v tomto novém období.

Šlo by to konkretizovat? 

Určitě, kdybych vzal typického klienta, je to menší nebo střední firma, která má vlastní výrobní program a nabízí vlastní produkt a v podstatě z pohledu dotací by mohla získat peníze například na podporu svého vývojového týmu. To znamená neinvestiční náklady vývojářů, jejich mzdy, odvody a odpisy například vybavení, které používají pro vývoj vylepšeného výrobku nebo nového prototypu. Dále na vybavení na infrastrukturu pro výzkum, vývoj. Můžou také získat prostředky z programu potenciál. Ten první program, který kryje ty neinvestiční náklady, ten se jmenuje Aplikace nebo trend. V momentě, kdy firma má vylepšený výrobek a potřebuje ho zavést do sériové výroby a na trh, tak na výrobní technologie může použít dotaci z programu Inovace. V případě, že se firma hodlá digitalizovat a automatizovat, robotizovat svůj výrobní program, tak může získat podporu z programu Digitální transformace podniků. A na robotizované technologie nebo roboty například z programu Technologie 4.0. Dále firma může získat zajímavé dotace na řešení energetických úspor. To znamená, že podniká v nějakém areálu a může zateplit budovu, vyměnit okna, vyměnit osvětlení za energeticky úsporné. Dále si firma může chtít pořídit solární panely na střechu, na to je program z národního plánu obnovy na podporu fotovoltaických elektráren, který právě běží. Existují také dotace na řešení nakládání s vodou, to znamená v průmyslových procesech vzniká odpadní voda a firma ji chce recyklovat, vyčistit, znovu použít nebo nahradit na vodu náročný výrobní proces za proces, kde voda bude cirkulovat a nebude se vypouštět. Na to je právě spuštěn nový program úspory vody v průmyslových podnicích. Opravdu to spektrum je široké a jde o to, co ta firma potřebuje.

Nemáte obavy, že bude menší zájem? Vzhledem k ekonomické situaci, kdy se spousta firem potýká a bude potýkat s existenčními problémy. 

My vnímáme dva problémy. Ten první se týká zdražování elektrické energie a plynu, kdy firmy pociťují rostoucí ceny elektrické energie. Oni se v nebývalé míře na nás obrací právě s tím, abychom jim pomohli najít energetické úspory. Náš tým spolupracujících energetických auditorů připravuje energetické audity a navrhuje řešení, jak uspořit. Právě na investice do vynucených potřebných opatření je možné získat zajímavou podporu 30 %, 40 %, 50 % na krytí investičních nákladů. Tuhle oblast dotace pomáhají zrychlit, protože to zkrátí návratnost investic, a samozřejmě zkracuje návratnost i rostoucí cena elektrické energie. Firmy dnes velmi váhají, do jakých investic jít, protože neví, co bude za rok. Disrupce dodavatelských řetězců je obrovská. Některé firmy nakupují na sklad, předzásobují se, a tam mohou pomoct finanční nástroje na provozní financování, které je kryté zárukou. To znamená, že záruka pak zvyšuje dostupnost financování a snižuje úrokové zatížení, protože dnes firmy trápí rostoucí úrokové náklady. Zřejmě i porostou dále, takže tam vidím, kde může veřejná podpora pomoci. Pak je tu druhá věc, některé náklady firmy mají například s vývojovými pracovníky, kteří bývají nejdražší a snaží se posouvat firmu v inovacích. Pokud se to uchopí jako projekt, tak může firma dostat jako významné 30%, 40%, 50% krytí provozních nákladů a ušetřit tak na klasických provozních nákladech. Dotace můžou i v krizové době firmě pomoci. A od toho jsme i tady my, abychom cestu k nim usnadnili. Dříve to bylo tak, když firma měla investici, která měla dlouhý investiční horizont, tak dotace motivovaly k tomu, aby firmy do toho šly, aby se jim to zkrátilo z 10 let na 7 na 8. Dnes v energetických úsporách už firmy neřeší, za jak dlouho se jim investice do solární elektrárny vrátí, ale chtějí ji za každou cenu. A naopak teď s rostoucími cenami ta návratnost vychází kolem pěti, šesti let s tou dotací, což už je velmi příjemné. Proto i ten obrovský zájem. Myslím si, že v podaných žádostech teď během posledních tří čtyř týdnů do jedné megawaty tam napadalo žádostí několik tisíc za 8 miliard korun, takže jde vidět, že podnikatelé dnes solární elektrárny a tepelná čerpadla budou chtít pořizovat. Vidíme, jak cena solárních panelů roste a jenom za poslední půlrok to vzrostlo z 18, 19 milionů na kilowattu na 25 a určitě to poroste. Je potřeba, aby i dotační programy se přizpůsobily a podpora odpovídala skutečným tržním cenám.

Jak jsme na tom v porovnání s okolními státy, co se týká získávání financí z EU?

Jsme v kontaktu se Slovenskem, s Maďarskem, protože tam naše banka má své dceřiné společnosti nebo sesterské společnosti. A myslím si, že na tom Česká republika v tom srovnání není špatně. Všude nabírají národní plány obnovy velké zpoždění. Nicméně, kde vidím, že zaostáváme jako Česká republika, tak to jsou investiční pobídky pro průmyslové podniky. Tam v roce 2019 proběhla novela, která je velmi zpřísnila, a za poslední roky bylo podpořeno opravdu velmi málo projektů. Vidíme, že nám zajímaví investoři utíkají do Polska, na Slovensko, a tam si myslím, že je potřeba s tím urychleně něco dělat. Dle mého názoru je přenastavit na dnešní dobu a zaměřit cíleně na podporu investorů, kteří budou vyrábět komponenty do nové energetiky, protože solární panely se dováží z Číny, a jsou s tím obrovské problémy. Celá Evropa je poptává, takže si myslím, že je na čase cíleně podporu umožnit investorům, jak českým, tak zahraničním. Abychom byli nezávislí a soběstační a mohla se transformace odehrát rychleji.

V čem česká firma zaostává oproti konkurenci? 

Myslím si, že v České republice jsou velmi úspěšné firmy, které mají svůj vlastní finální výrobek, který prodávají, a daří se i těm firmám, které vyrábějí komponenty anebo jsou subdodavatelem. Ale pro ekonomiku, když to srovnám například s Německem, tak čím větší bude podíl těch finálních výrobců, kteří mají vlastní výzkum, vývoj, kteří mají tu největší marži na tom finálním produktu, tak ta přidaná hodnota pak zůstává v zemi. Myslím si, že tyto firmy by se měly podporovat, a někdy musím říct kriticky, že i když takové firmy máme, tak kvůli nastavení těch dotačních titulů u programů neprojdou, nejsou podpořeny, protože je to nastaveno příliš formálně, byrokraticky. Dalo by se to nastavit tak, aby se šlo více po meritu věci. Tam určitě máme rezervy v tom, jak hodnotit a vybírat projekty, abychom podpořili opravdu ty s velkým potenciálem. A druhá věc, bylo by neštěstím, kdyby se ten obrovský balík peněz v České republice nevyužil. Kdo ví, co bude po tomto programovém období, a už máme za sebou několik těch období a mám pocit, že vždycky se na začátku deklaruje, jak se to administrativně zjednoduší, že jsme se poučili, ale naopak mám pocit, že se to s každým obdobím zpřísňuje. A když se bavím s kolegy z jiných zemí a dívám se, jak složité jsou žádosti, například i ty investiční pobídky, jak jsou náročné v Německu, v Rakousku a jak je naše žádost desetinásobně složitější, tak tady na té straně státu by se mohlo udělat více.

A nestačilo by to v podstatě jen okopírovat od Německa nebo Rakouska?

Přesně tak. Můžeme se v mnohém poučit, protože legislativa, pravidla hry jsou stejné u nich i u nás, a jde o to, jakou zátěž na sobě necháte, jakou stát pustí dolů, a tady vlastně jde o tu míru. Druhou věc, kterou bych chtěl ještě zmínit, je, že na začátku období mají vždy státní úřady tendenci „pojďme ty výzvy nastavit přísně“ a postupem času budeme snižovat laťku. Až se bude blížit konec. Já bych to v dnešní krizové době udělal obráceně, protože těch peněz je tolik. Mám obrovské zpoždění, že bych naopak tu laťku nastavil méně přísně a pak ten zájem, když bude obrovský, tak se může zpřísňovat postupem času. Teď bych to uvedl na konkrétním příkladu energetických úspor. V dnešní energetické krizi, kdy každá uspořená megawatthodina je ta nejlepší, tak ministerstvo chce spustit program úspory energie, kde každý projekt bude muset dosáhnout minimálně třicetiprocentní úspory energie, což mi přijde jako startovací laťka příliš vysoko a myslím si, že množina firem, které na to dosáhnou, bude mnohem menší, než kdybychom zůstali u 15 %, 20 %, jak to bývalo v předchozích obdobích. I tak s níže postavenou laťkou byl problém peníze vyčerpat. To samé platí o podpoře obnovitelných zdrojů, aby se ceny, jednotkové náklady na investici, posunuly k tržním. Můj apel by byl na ministerstva, aby v dalších výzvách si udělala průzkum trhu a nastavila ceny tržně, z kterých se podpora počítá.

Bude se částka v dalších obdobích snižovat, zvyšovat, nebo zůstane stejná?

Máme bilion korun, 520 miliard korun ze strukturálních fondů, to je na období sedmi let. A pak máme modernizační fond, ten může mít až 300 miliard korun, ten je na období 10 let. A balík rychlé pomoci, národní plán obnovy, má rozpočet 191 miliard korun a musí se rozdělit do konce příštího roku. A máme zde opravdu rok a půl zpoždění. Bude obrovská výzva ty peníze vůbec rozdělit. Rozdělování moc optimisticky nevidím. Na dočerpání peněz máme čas do konce roku 2026. Víme, že na období 10 let tady jsou zajištěny velmi významné prostředky. Potom dle mého názoru Česká republika už bude tak bohatá země ve srovnání v přepočtu k jiným částem EU, že už nám vypadne vícero regionů z veřejné podpory, tak jak dnes máme jižní Moravu, jižní Čechy. Tam velké podniky dosahují na podporu 20 % místo 25 % a naopak severní regiony dostávají výrazně větší podporu, 40 % pro velké firmy Karlovarský kraj a Ústecký kraj, 30 % Moravskoslezský kraj, tam si myslím, že regiony pořád budou mít významnou podporu. Určitě nám ale vypadne Olomoucký, Zlínský, Středočeský a další. Firmám, které něco plánují, doporučuji využít tohoto období, protože kdoví, co bude potom.

Autor: redakce

FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.

Další články