V USA se žije lépe, když něco umíte

Odjeli za velkou louži a opustili zde všechno, na co byli celý svůj dosavadní život zvyklí. Žijí si svůj americký sen a dokazují, že zlaté české ručičky dostojí své světové pověsti. Někteří z nich se jednou chystají vrátit, někteří nad tím ani neuvažují. Jedno ale mají společné – Česko bude mít vždycky speciální místo v jejich srdci. V americkém speciálu jsme vyzpovídali dvacítku Čechů, kteří nám popsali USA se všemi klady i zápory.

Na střeše Českého centra v Upper East Side jsme se setkali s Matějem Zahradníkem, který už přes tři roky pracuje jako ředitel v zahraničním zastoupení agentury CzechInvest v New Yorku. „Česko pořád není silná značka. Region střední a východní Evropy bohužel pro část zdejší populace vždy bude jedna spojitá nádoba zemí někde vedle Ruska,“ řekl nám Zahradník k překážkám, které musí české firmy překonat, když chtějí prorazit na americkém trhu. 

„Důležité je také správné načasování vstupu firmy na americký trh,“ říká Jan Kaňka, spoluzakladatel české společnosti SilentLab. „Je třeba vyřešit certifikace, dodání nebo cla. Celý proces může být časově i finančně náročný,“ dodává Kaňka.

„Jednou ze základních věcí je najít si člověka, který má na americkém trhu zkušenosti a konexe. Což my také dost často děláme – hledáme firmám lidi,“ doplňuje Josef Scharfen z firmy Hydra Consulting, která pomáhá evropským společnostem se vstupem na americký trh.

O svůj příběh se s námi podělila i Nela Ďopanová, zakladatelka společnosti Fpohybu. Do Ameriky se vydala navázat nové kontakty a prozkoumat možnosti expanze na tamní trh. „Většinou investory okamžitě zajímá exit stage, z čehož vyplývá, že na udržitelný byznys se tam příliš nehraje,“ přibližuje situaci Ďopanová.

„Spojené státy jsou ale určitě zemí, kde si člověk může splnit svůj americký sen. Když máte opravdu dobrý nápad, tvrdě pracujete a jdete si za svým, můžete uspět,“ říká Markéta Šebelová, zástupkyně ředitele chicagské kanceláře agentury CzechTrade.

Do Ameriky bez plánu?

Dá se to zvládnout i s málem, čehož příkladem je podnikatelka Věra Navrátilová. Ta se nyní angažuje v newyorské neziskové organizaci a zabývá se realitami. Její začátky v Americe ale nebyly jednoduché – přijela sem sama, bez jakékoliv podpory. „Jeden večer jsem stála za deště venku a neměla jsem vůbec nic – auto, telefon, bydlení, zaměstnání ani občanství,“ svěřuje se Navrátilová.

Těžké začátky zažil i podnikatel David Drobík. „Chvíli jsem dokonce bydlel v komunitním bydlení, kde nás bylo sto a každý měl svou ‚krabici‘ (pozn. red.: v angličtině sleeping pot),“ říká Drobík, který v Americe založil startup a veškeré finance vkládal do něj.

Někdy však nic z řečeného není potřeba a stačí náhoda. David Bureš bydlel rok a půl po ukončení studia v Chicagu. V roce 2020 se vrátil do Česka, zapomněl si ale na LinkedInu přepnout lokaci. Česká firma DCT Cleaning v tu chvíli hledala někoho s jeho pracovními zkušenostmi, a tak se z něho stal manažer prodeje v chicagské pobočce. 

Češi jsou v USA potřeba

České firmy Čechy ve svých amerických pobočkách potřebují. Po celých Spojených státech tak můžeme vidět početné české komunity. Jedna taková je zrovna v Chicagu. „I díky této komunitě je tady český konzulát,“ říká Ondřej Pometlo, zástupce generálního konzula ČR. 

V české komunitě žije i katolický kněz Dušan Hladík. Ten byl do Ameriky vyslán, aniž by uměl slovo anglicky. Jeho mise měla trvat pět let, ale protáhla se už bezmála na čtvrtstoletí. Angličtinu se za ty roky dle svých slov už „trochu naučil“ a v misii vydává poslední česky psaný časopis v USA.

Česká svíčková na Manhattanu a světelné instalace v domě Justina Biebera

Kromě českého časopisu najdeme v Americe i spoustu dalších českých produktů. Své o tom ví Vít Stuchl, majitel restaurace Bohemian Spirit, která uprostřed Manhattanu nabízí českou kuchyni. „Ocenění (pozn. red.: Bib Gourmand od gastronomického průvodce Michelin) jsme získali za svíčkovou a jsme na to velice hrdí,“ prozrazuje Stuchl.

A v oblíbenosti nezaostává ani české sklo. Světelné instalace od české firmy Lasvit najdete například v domě Justina Biebera, sdělil nám manažer kolekcí pro Severní Ameriku Adam Prskavec.

Dalším oblíbeným českým produktem v USA jsou destiláty Rudolf Jelínek. Momentálně firma dodává své výrobky do zhruba šesti tisíc obchodů po celé Americe. „Klasická slivovice je pro Američany silná, i proto firma vyrábí slivovici s medem, která je slabší a má u Američanů velice dobrý ohlas,“ vysvětluje Robert Bokůvka, obchodní zástupce společnosti pro středozápad USA a Floridu.

Jak vidí Amerika Čechy?

Na rozdíly mezi Čechy a Američany poukazuje i profesor historie a mezinárodních vztahů na Bostonské univerzitě Igor Lukeš. Americká společnost je dnes podle něj šíleně polarizovaná. V americkém speciálu jsme se s ním bavili i o jejím pohledu na ruskou invazi, americkou politickou scénu a vzdálenou Českou republiku.

Podle předsedy Senátu Miloše Vystrčila je naše politická reprezentace přijímána Amerikou pozitivně. „To je pro nás důležité, jelikož jsou USA jednoznačně naším nejdůležitějším partnerem,“ říká Vystrčil.

S Amerikou je spjatá i velká část profesního života Miroslava Konvaliny, který po sametové revoluci reportoval o dění za „velkou louží“ coby zpravodaj Českého rozhlasu ve Washingtonu. Poslední čtyři roky šéfuje Českému centru v New Yorku.

Člověk z Česka to má jednodušší než Mexičan

Tématu migrace do Ameriky se věnuje profesorka sociální psychologie na univerzitě v Massachusetts Jana Sládková. Ta v USA učila angličtinu cizince z celého světa a jejich příběhy ji nadchly natolik, že se tématu rozhodla věnovat hlouběji. „Člověk z Česka to má jednodušší než třeba Mexičan. Jsme běloši, což je tady pořád velké privilegium,“ říká Sládková.

Zájem je zde i o češtinu. Ale ne takový, jaký býval v 90. letech. „Studenti mají spoustu jiných možností,“ říká Irena Čajková, profesorka češtiny a španělštiny na Chicagské univerzitě.

„Mezi českými a smíšenými rodinami zájem roste, na univerzitách však opadá,“ svěřuje se lingvistka Věra Dvořáková. Jde podle ní o rozdíl ve výuce, kdy v Americe se jazyk učí aplikovaně, zato v Česku je kladen důraz na pravopis. 

Je běžné mít chůvu a v důchodu se z New Yorku odstěhovat

Věra Dvořáková je zároveň dvojnásobnou maminkou. „Spojené státy placenou mateřskou nemají. Žena má nárok jen na 12 týdnů neplaceného volna. Zato je běžné mít chůvu,“ vysvětluje. K názoru se přidává Barbora Meunier, manažerka oblasti bankovních rizik v newyorské pobočce Société Générale, podle které ženy v Americe chodí do práce víceméně jen proto, aby mohly zaplatit školku a nepřišly o místo. 

Stejně naléhavým problémem je zde důchodové spoření. „Mladí lidé vědí, že si na důchod musí začít spořit už od školy, jinak to později nebudou zvládat. Pro mnoho lidí v důchodu je přesto život v New Yorku neúnosně drahý a jsou nuceni odstěhovat se jinam,“ popisuje Meunier. 

Věčným problémem zůstává i zdravotní pojištění. Podle Dino Dvořáka, ředitele datového výzkumu v americkém startupu Gilgamesh Pharmaceuticals, který vyvíjí nová farmaka pro léčbu neuropsychiatrických onemocnění, jako jsou deprese, úzkosti nebo závislosti, je kvalitní pojištění jedinou možností, jak tu z dlouhodobého hlediska přežít. „Je však velmi drahé, takže musíte mít dobrou práci, která vám pojištění zaplatí,“ říká Dvořák.

Na univerzitu do USA bez placení školného

Levnou záležitostí nejsou ani americké univerzity. I ty však mají podle našich hostů pro české studenty dveře otevřené, a to i v případě, že nechtějí platit standardní školné, které se pohybuje v řádech desítek tisíc dolarů. „Můžete zde získat stipendium a učit studenty. Já si tak udělal doktorát bez nutnosti starat se o školné, které bylo placené tím, že jsem učil v laboratořích,“ radí profesor chemie Dalibor Sameš, na jehož univerzitě je základní školné 60 tisíc dolarů (cca 1,3 milionu korun, pozn. red.).

Na doktorské studium a možnost stipendia odkazuje i Veronika Ročková, profesorka ekonometrie a statistiky na Chicagské univerzitě. „Kontaktovala jsem několik lidí v Praze, aby se dozvěděli o našem programu a talentovaní studenti podali přihlášku. Nepřišla však ani jedna,“ svěřuje se Ročková.

Architektura 21. století řeší sociální problémy

Na základě Fulbrightova stipendijního programu, který si klade za cíl zlepšit pomocí architektury situaci lidí bez domova, vyrazila do New Yorku i architektka Karolína Kripnerová.  Ta je spoluzakladatelkou organizace Architekti bez hranic. „Sociální architekturou nebo sociálními přesahy v architektuře se zabývám od studií. Velkým tématem tady v New Yorku je mentální zdraví, protože spousta lidí končí kvůli psychickým problémům na ulici,“ dodává Kripnerová. 

K tématu se přidává i architekt Jan Klaška, do jehož portfolia se řadí například fotbalový stadion v Dauhá. „Architektura se dnes točí okolo udržitelného vývoje a snaží se pomáhat a řešit akutní sociální problémy,“ vysvětluje Klaška.